- F-35 Lightning II (USA) – První let proběhl v roce 2006, do služby vstoupil kolem roku 2015, dosahuje rychlosti Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h) a bojový dolet na vnitřních nádržích přesahuje 1 090 km, do roku 2025 bylo dodáno přes 1 000 kusů.
- F-22 Raptor (USA) – První let v roce 1997, do služby byl zaveden v roce 2005, dosahuje Mach 2,25, dokáže supercruise Mach 1,8, bojový dolet kolem 800+ km (přeletový až ~1 600 NM s přídavnými nádržemi), cena kolem 150 milionů USD za stroj a vyrobeno bylo 195 kusů.
- Chengdu J-20 Mighty Dragon (Čína) – První let 2011, do služby byl zařazen v roce 2017, dosahuje odhadu Mach 2,0, s doletovým rozsahem kolem 3 000 NM a bojovým doletem nad 1 500 km, cena kolem 110 milionů USD a v aktivní službě je přes 200 kusů.
- Suchoj Su-57 Felon (Rusko) – První let 2010, počáteční operační způsobilosti dosaženy koncem roku 2020, dosahuje zhruba Mach 2,0, bojový dolet 1 500–2 000 km, cena odhadována 40–50 milionů USD za kus a v roce 2024 bylo v aktivní službě asi 20 strojů.
- Boeing F-15EX Eagle II (USA) – První dodávky proběhly v roce 2021, do služby byl v roce 2024 nahrazen starších F-15C/D, dosahuje Mach 2,5, dolet s konformními nádržemi přes 2 100 NM (přes 3 900 km), nosnost výzbroje až 22 střel vzduch–vzduch a až 13,6 tuny výzbroje, cena kolem 87 milionů USD za kus a plánován je nákup minimálně 144 letounů.
- Suchoj Su-35S Flanker-E (Rusko) – První let 2008, do služby odhadem 2014, dosahuje Mach 2,25, bojový rádius kolem 1 500 km a přeletový dolet přes 3 500 km, cena asi 85 milionů USD, v aktivní službě je zhruba 100 strojů a používají se v Sýrii a konfliktech 2022–2023.
- Dassault Rafale (Francie) – První let 1986, do služby 2001 u letectva a 2004 u námořnictva, dosahuje Mach 1,8, bojový dolet přes 1 850 km s externími nádržemi, nese až 14 závěsných bodů a 9,5 tuny výzbroje/paliva, a díky SPECTRA EW má vysokou míru přežití.
- Eurofighter Typhoon (EU) – První let 1994, do služby počátkem 2000, dosahuje Mach 2,0+ (zrychlení až na Mach 2,0–2,2), supercruise okolo Mach 1,5, dolet bojového poloměru kolem 1 389 km a s konformními nádržemi až 1 800 NM (3 300 km), cena 90–120 milionů USD a ve službě je více než 570 strojů.
- Saab JAS 39 Gripen (Švédsko) – První let 1988, do služby 1996, dosahuje Mach 2,0, bojový akční rádius cca 800 km (s externími nádržemi až kolem 4 000 km), nese 5–6,5 tuny výzbroje na 8 závěsnících, cena nejnovější Gripenu E kolem 85 milionů USD a jeho exportní zázemí zahrnuje Brazílii, Jihoafrickou republiku, Maďarsko, Česko a Thajsko.
- General Dynamics F-16 Fighting Falcon (USA) – První let 1974, do služby 1978, dosahuje Mach 2,0, bojový dolet 500–600 km, nosnost výzbroje až 7 700 kg na 9 závěsnících, ve službě více než 2 000 strojů ve 25 státech, cena kolem 70–80 milionů USD za kus a verze F-16V Block 70/72 má AESA radar a moderní avioniku.
Izraelský stealth stíhač F-35I startuje během cvičení Red Flag (2023). Stíhačky F-35 Lightning II a další představují vrchol schopností v ovládnutí vzdušného prostoru v roce 2025.
Moderní stíhačky kombinují stealth, supermanévrovatelnost, vyspělou avioniku a silnou výzbroj, aby získaly převahu ve vzduchu. Od páté generace využívající stealth technologie po modernizované legendy čtvrté generace – tyto stroje představují vrchol vojenské technologie v roce 2025 [1]. Níže představujeme 10 nejlepších stíhaček vládnoucích nebi v roce 2025, srovnáváme jejich původ, schopnosti i vlastnosti, které z nich dělají impozantní stroje. Srovnávací tabulka umožňuje rychlou analýzu a následují podrobné popisy každého stíhače.
Rychlá srovnávací tabulka 10 nejlepších stíhačů (2025)
| Stíhač (Země) | Gen. | První let / Zavedení | Maximální rychlost | Bojový dolet | Jednotková cena (USD) |
|---|---|---|---|---|---|
| F-35 Lightning II (USA) | 5. | 2006 / 2015 [2] | Mach 1,6 [3] | ~1 100 km (590 NM) [4] | ~85 mil. $ [5] |
| F-22 Raptor (USA) | 5. | 1997 / 2005 [6] | Mach 2,25 [7] | ~1 600 NM (přeletový) [8] | ~150 mil. $ [9] |
| Chengdu J-20 (Čína) | 5. | 2011 / 2017 [10] | Mach 2,0 [11] | ~3 000 NM (přeletový) [12] | ~110 mil. $ [13] |
| Suchoj Su-57 (Rusko) | 5. | 2010 / 2020 [14] [15] | Mach 2,0 [16] | ~1 500 km (odhad) | ~45 mil. $ [17] |
| Boeing F-15EX Eagle II (USA) | 4++ | 2020 / 2024 | Mach 2,5 [18] | ~2 100 NM (přeletový) [19] | ~90 mil. $ [20] |
| Suchoj Su-35S (Rusko) | 4++ | 2008 / 2014 | Mach 2,25 [21] | ~1 900 NM (přeletový) [22] | ~85 mil. $ [23] |
| Dassault Rafale (Francie) | 4.5 | 1986 / 2001 | Mach 1,8 [24] | ~1 850 km (s přídavnými nádržemi) | ~100 mil. $ [25] |
| Eurofighter Typhoon (EU) | 4.5 | 1994 / 2003 | Mach 2,0+ [26] | ~1 800 NM (přeletový) [27] | ~100 mil. $ [28] |
| Saab JAS 39 Gripen (Švédsko) | 4+ | 1988 / 1996 [29] | Mach 2,0 [30] | ~1 300 km (s přídavnou nádrží) [31] | ~85 mil. $ [32] |
| F-16 Fighting Falcon (USA) | 4 | 1974 / 1978 | Mach 2,0 [33] | ~550 km (bojové zatížení) | ~80 mil. $ [34] |
(Přibližné první dodání F-15EX proběhlo v letech 2021–2022; první operační jednotka do roku 2024.)
1. Lockheed Martin F-35 Lightning II (USA) – Víceúčelový stealth mistr
F-35 Lightning II je víceúčelový stíhač páté generace s technologií stealth, vyvinutý společností Lockheed Martin (za mezinárodní spolupráce). Poprvé vzlétl v roce 2006 a do služby vstoupil v polovině 10. let 21. století [35]. Navržený pro mise vzduch-vzduch i vzduch-země, jednomotorový F-35 se vyrábí ve třech verzích (A, B, C) pro letectvo, námořní pěchotu a námořnictvo USA. Vyznačuje se stealthovou konstrukcí ze všech směrů, vnitřními zbraňovými šachtami a pokročilou fúzí senzorů, což z něj dělá velmi obtížně zjistitelný stroj a poskytuje pilotovi výjimečné situační povědomí [36]. Motor Pratt & Whitney F135 (nejvýkonnější proudový motor ve stíhači na světě) umožňuje dosáhnout maximální rychlosti Mach 1,6 (≈1 975 km/h) [37]. Jeho bojový dolet na vnitřní nádrže přesahuje 1 090 km v případě F-35A [38], což umožňuje útoky hluboko na území protivníka. Stealth a radar AN/APG-81 AESA spolu s elektrooptickým zaměřovacím systémem (EOTS) umožňují F-35 detekovat a ničit cíle ještě před tím, než je sám odhalen. Letoun nese moderní výzbroj, jako jsou střely AIM-120 AMRAAM a přesné řízené bomby uvnitř trupu pro zachování stealth charakteru, nebo na vnějších pylonech v režimu „beast mode“, když není utajení prioritou.
Přes počáteční kritiku ohledně nákladů (počáteční jednotková cena okolo 100 milionů USD, aktuálně asi 80–85 milionů USD za F-35A [39]) a vývojových obtíží se F-35 stal nejrozšířenějším stíhačem 5. generace. Do roku 2025 bylo dodáno přes 1 000 kusů F-35 do 17 zemí [40] a tvoří jádro mnoha spojeneckých leteckých sil. Globální výroba a adopce (plánuje se přes 3 000 kusů) přispěly ke snížení cen a neustálému vylepšování. F-35 se v posledních letech zapojil do bojů: Izraelské letectvo jej poprvé použilo v boji v roce 2018 a americké F-35 provedly nálety na ISIS v roce 2019 [41]. V izraelské službě stíhače F-35I „Adir“ dokonce zachytily nepřátelské drony [42]. Díky kombinaci stealth vlastností, síťové komunikace a všestrannosti bývá F-35 Lightning II uznáván jako nejlepší stíhač světa v roce 2025 – platforma, která dominuje v leteckém boji, útočí na pozemní cíle a plní roli zpravodajského uzlu v síťově propojené válce [43].
2. Lockheed Martin F-22 Raptor (USA) – Neviditelný stíhač vzdušné nadvlády
F-22 Raptor zůstává legendárním stíhacím strojem a zlatým standardem vzdušné nadvlády – a to i po dvou dekádách služby [44]. Vyvinut byl Lockheed Martinem společně s Boeingem jako první americký stíhač 5. generace, dvoumotorový F-22 poprvé vzlétl v roce 1997 a byl zaveden do služby v 2005 [45]. Byl navržen tak, aby ovládal vzdušný prostor díky bezkonkurenční neviditelnosti, rychlosti a obratnosti. Trup a nátěry F-22 mu dávají extrémně malou radarovou odrazovou plochu – údajně „velikost kuličky“ na radaru [46] – což z něj dělá nejhůře zjistitelný stíhač v historii [47]. Poháněn dvěma motory Pratt & Whitney F119 s 2D směrováním tahu, Raptor dokáže supercruise při rychlosti Mach 1,8 (nadzvukový let bez forsáže) a dosahuje maximální rychlosti Mach 2,25 [48]. Disponuje vynikající manévrovatelností (poměr tahu k hmotnosti >1 a směrování tahu), což mu dává výhodu v manévrových soubojích. Bojový dolet F-22 je asi 800+ km (může přeletět až ~1 600 Nm s přídavnými nádržemi) [49], což stačí na hlídkování a hloubkové údery s použitím tankování za letu.
Co se týká avioniky, Raptor je vybaven radarem AN/APG-77 AESA a pokročilými systémy fúze senzorů a bezpečné datové komunikace (i když vnitřní spojení mezi F-22 bylo omezeno pouze na jiné F-22 kvůli stealth). Výzbroj zahrnuje šest střel AIM-120 AMRAAM a dvě AIM-9 Sidewinder uložené uvnitř pro vzdušné boje a volitelně JDAM nebo Small Diameter Bombs pro útočné mise. Jednotková cena F-22 byla velmi vysoká (~150 milionů USD [50]), bylo vyrobeno pouze 195 kusů než byl program v roce 2011 ukončen kvůli rozpočtovým omezením a zákazu exportu [51]. I tak je obecně považován za nejsilnější stíhač pro vzdušné souboje. F-22 nebyl ve službě nikdy poražen při simulovaných vzdušných bojích a už svou přítomností zastrašoval protivníky. Raptory se omezeně zúčastnily také pozemních bojů nad Sýrií – v letech 2014–2015 útočily na cíle ISIS a zajišťovaly bezletové zóny, operovaly pod ochranou pokročilé protivzdušné obrany nepřítele bez ztrát [52]. Piloti často uvádějí, že během cvičení dokážou F-22 zaútočit na protivníky „dříve, než si jich všimnou“. Jeho jediné skutečné nevýhody jsou složitá údržba a stárnoucí elektronika. Americké letectvo rozbíhá modernizační programy – nasazení lepšího datového spojení, vylepšené elektronické ochrany i nové munice (např. AIM-260 JATM), aby zůstal Raptor silnou zbraní až do 30. let 21. století [53]. V roce 2025 zůstává F-22 prakticky nedotknutelný ve vzdušné nadvládě, když ve dvojici s novějším F-35 zajišťuje leteckou převahu USA.
3. Chengdu J-20 „Mighty Dragon“ (Čína) – Čínský neviditelný stíhač vzdušné nadvlády
Čínský Chengdu J-20 Mighty Dragon se rychle zařadil mezi nejlepší stíhače světa a ukazuje technologický skok čínského leteckého průmyslu. Jde o stíhač páté generace se dvěma motory, první let absolvoval v roce 2011 a do služby byl v PLAAF zařazen v 2017 [54]. J-20 je velký stíhač (~přes 20 metrů délky) konstruovaný pro dlouhý dolet a vzdušnou nadvládu i úderné operace. Konstrukce sází na neviditelnost zepředu – tvarovaný nos, bezrámová kabina, integrovaný trup a delta-kachník s pohyblivými stabilizátory snižují radarovou odrazivost z čelní strany [55] [56]. Možná je z boků a zezadu méně neviditelný než F-22, ale zepředu je pořád velmi těžké ho zachytit. První J-20 používaly ruské motory AL-31F, novější stroje jsou s čínskými WS-10C a výkonnější WS-15 se směrováním tahu jsou ve vývoji [57]. S aktuálními motory dokáže J-20 pravděpodobně supercruise kolem Mach 1,7+; maximální rychlost se odhaduje na Mach 2,0 [58]. Díky značnému množství paliva v trupu má extrémní dolet – asi 3 000 Nm (≈5 550 km přeletový dolet) [59] – což dává Číně možnost projekce síly hluboko do západního Pacifiku. Bojový dolet pravděpodobně přesahuje 1 500 km, což je klíčové při ochraně oblastí, jako je Jihočínské moře nebo Tchajwanská úžina.
J-20 je vybaven radarem AESA a pokročilou elektronikou, i když podrobnosti zůstávají tajné. Pravděpodobně má IRST (infrared search and track) pro pasivní detekci a síťové datové spojení pro spolupráci s dalšími platformami (možná v budoucnu i s bezpilotními stealth prostředky). Vnitřní zbraňová šachta J-20 umožňuje nést rakety vzduch-vzduch dlouhého dosahu PL-15 (odhadem 200+ km) i moderní IR střely PL-10, což mu zajišťuje výhodu v prvním vypálení. Důležité je, že J-20 dokáže uvnitř šachty nést i velké protilodní nebo řízené střely, takže je hrozbou jak pro stíhače, tak pro lodě. Díky čínskému důrazu na výrobu už slouží přes 200 kusů J-20 – tím předehnal počet vyrobených F-22 [60] – a měsíční produkce se drží na vysoké úrovni [61]. Čína si J-20 ponechává pro vlastní potřeby (bez exportu), nasazuje jej v taktikách, které mají oslabit americkou převahu v asijsko-pacifickém regionu [62]. Bojově zatím nasazen nebyl, J-20 však aktivně působí v mírových operacích, například při hlídkách u Tchaj-wanu a při zachytávání amerických průzkumných letounů nad Východočínským mořem. Při jednom blízkém setkání v roce 2022 se údajně náhle objevil u křídla amerického F-35 – což ukazuje na rostoucí sebevědomí čínských pilotů. Mighty Dragon je symbolem čínské vojenské dospělosti: je to stealth stíhač navržený jako vyzyvatel F-22 a F-35, s dlouhým doletem a pokročilou výzbrojí – zásadně měnící rozložení sil ve vzduchu nad západním Pacifikem [63].
4. Suchoj Su-57 „Felon” (Rusko) – Stíhačka 5. generace s nadprůměrnou manévrovatelností
Suchoj Su-57, s kódovým označením NATO „Felon”, je víceúčelová stíhačka páté generace a ruská odpověď na F-22 a F-35. Su-57 poprvé vzlétl v roce 2010 a počáteční operační způsobilosti dosáhl koncem 2020 [64] [65]. Jako první ruská stealth stíhačka nabízí Su-57 kompromis mezi sníženou zjistitelností a tradičními ruskými přednostmi v oblasti kinetiky. Letoun je vybaven prvky snížené zjistitelnosti – zploštělý trup, vnitřní zbraňové šachty, šikmé ocasní plochy a kompozity – které mají především snižovat čelní radarový průřez [66]. Podle západních standardů jsou však stealth vlastnosti Su-57 omezené; experti zdůrazňují, že je méně „neviditelný” než F-22 a F-35, zejména ze strany a zezadu [67] [68]. Nejzásadnější předností, na kterou putuje důraz, je nadprůměrná manévrovatelnost: díky motorům AL-41F1 s vektorizací tahu je Su-57 schopen extrémních manévrů a letu za hranicí přetažení (např. ostré smyčky, slavná „kobra”). Dosahuje maximální rychlosti asi Mach 2 (≈2 470 km/h) a může letět cestovní rychlostí Mach 1,6 bez přídavného spalování [69]. Předpokládaný bojový dolet je 1 500–2 000 km s možností prodloužení díky tankování za letu. Z hlediska avioniky má Su-57 vícepásmový AESA radar Sh121 (s bočními radarovými anténami pro širší pole detekce) a moderní IRST systém pro pasivní sledování cílů. Fúze senzorů a kabinová technika představují velký skok pro Rusko: HUD a zaměřovací systém v přilbě umožňují odpalování střel při větším úhlu vůči ose letounu.
Su-57 může nést značnou zásobu výzbroje: až čtyři střely vzduch–vzduch dlouhého doletu R-77M (AA-12) nebo budoucí R-37M uvnitř trupu, plus dvě krátkodosahové střely v bočních šachtách. Může také nést protilodní střely, rakety vzduch–země a naváděné bomby interně i na vnějších závěsnících (na úkor stealth). Velkou výhodou je cena – odhadovaně 40–50 mil. USD za kus, tedy asi 1/3 ceny F-35 [70] – i když tomu odpovídají ruská ekonomická omezení a sankce. Na konci roku 2024 existuje pouze asi 20 operačních Su-57 [71] [72] – výrazně méně, než původně plánováno, což je důsledek finančních a produkčních problémů. I přesto Rusko použilo Su-57 v omezených bojových úkolech: letoun měl provést údery v Sýrii v roce 2018 (odpálení munice z dálky) a během války na Ukrajině byl použit především k odpalu raket z bezpečného vzdušného prostoru [73]. Moskva se vyhýbá nasazení Felonů v silně ohroženém prostoru, aby neztratila stroje a neodhalila jejich technologie. Navzdory omezenému počtu je Su-57 významným technologickým krokem vpřed pro Rusko – kombinuje stealth s neuvěřitelnou manévrovatelností [74]. Samotná existence letounu je vyjádřením ruských ambicí být hráčem v oblasti pokročilého vzdušného boje. Budoucí vylepšení (například nové motory Izdělije 30 pro lepší výkon a spolehlivost) a export do Indie (nebo dalších států, pokud to vztahy umožní) mohou jeho význam ještě zvýšit. V roce 2025 zůstává Su-57 „Felon” smrtící stroj „na papíře” – a přestože se zatím neosvědčil v boji s pokročilým protivníkem, je důkazem, že Rusko dokáže postavit stíhačku páté generace připravenou vyzvat západní leteckou moc.
5. Boeing F-15EX Eagle II (USA) – Nejtěžší Moderní „Eagle” s největší výzbrojí
F-15EX Eagle II je nejnovější verze legendárního F-15 Eagle – stíhačky vzdušné nadvlády IV. generace, debutující v 70. letech a dnes vzkříšené s technologií 21. století. První kusy byly dodány v roce 2021 a v letech 2022–2024 nahrazují vyčerpané F-15C/D v US Air Force [75]. Na pohled vypadá téměř identicky jako původní typ, avšak „pod povrchem” má F-15EX nejmodernější avioniku a obrovskou kapacitu výzbroje. Je vybaven novým radarem APG-82 AESA, digitálním kokpitem s velkými displeji, moderním systémem fly-by-wire a elektro-optickým systémem elektronického boje EPAWSS pro zvýšení přežití [76]. Klíčové vlastnosti pohonu zůstaly: dvě turbíny Pratt & Whitney F100 (nebo volitelně GE F110) zajišťují rychlost až Mach 2,5 – což činí F-15EX jedním z nejrychlejších bojových letounů na světě [77]. Operační dolet je také působivý: s přídavnými konformními nádržemi uletí více než 2 100 NM (≈3 900 km) [78], bojový rádius s výzbrojí výrazně přesahuje 1 000 km – což je skvělá vlastnost při obraně země nebo dálkovém doprovodu.
Pravým rozpoznávacím znakem F-15EX je nosnost. Letoun je často nazýván „raketový náklaďák” – dokáže nést až 22 střel vzduch–vzduch (při použití nejnovějších odpalovacích lišt) nebo kombinaci bomb a raket o celkové hmotnosti až 13,6 tuny výzbroje [79]. Jde o nejvyšší možnou nosnost výzbroje mezi všemi sériovými stíhačkami světa [80]. V leteckém boji ponese více AMRAAMů či budoucích AIM-260 než jakákoli stealth stíhačka, takže je předurčen k roli „létající zbrojnice” spolupracujiící s F-35/F-22 (pátrajícími po cílech) [81]. Dále může útočit na pozemní cíle (JDAM, SDB, protilodní střely atd.), což zajišťuje vysokou údernost. Nedostatky ve stealth kompenzuje rychlostí, dostupem a elektronikou – neplíží se tiše, ale vtrhne s rachotem, zasype protivníka raketovou lavinou a vzápětí se vzdálí [82]. Američané chtějí nakoupit nejméně 144 F-15EX (za cenu kolem 87 mil. USD [83] za kus) jako doplněk flotily [84] a zajistit tak pokračování linie Eagle až do 50. let 21. století. První kusy již létají (dodávky od 2021, do poloviny 2024 předáno již osm strojů, další jsou ve výrobě [85]). F-15EX se zatím nezúčastnil bojů, ale předchozí verze (F-15C/E) mají nejlepší skóre na světě: přes 100 sestřelů bez vlastních ztrát a bohaté bojové zkušenosti od Pouštní bouře po boj s terorismem. Toto dědictví a modernosní možnosti činí Eagle II mocným odstrašujícím prostředkem. V praxi budou F-15EX spolupracovat se stealthy, z dálky odpalovat střely nebo bránit vzdušný prostor díky obřím zásobám výzbroje. V roce 2025 F-15EX dokazuje, že obnovená klasika stále kraluje – jde o nejmocněji vyzbrojenou operační stíhačku světa a nejrychlejší ve flotile USA, což dává USAF možnost provádět mise tam, kde stealth není zapotřebí, ale rozhoduje čistá síla [86].
6. Suchoj Su-35S „Flanker-E” (Rusko) – Nadprůměrně manévrovatelný stíhač generace 4++
Suchoj Su-35S je považován za vrcholný vývoj klasických nestelthových stíhačů – modernizovaná verze Su-27 Flanker, vybavená pokročilou avionikou a ohromující manévrovatelností. Označovaný jako letoun „generace 4++“, jednomístný Su-35S poprvé vzlétl v roce 2008 a do ruských sil byl zařazen v polovině 10. let (okolo 2014). Jedná se o klíčový stíhací letoun pro zajištění vzdušné nadvlády Ruska, přičemž slouží také v Číně a Egyptě [87]. Su-35S pohánějí dva proudové motory AL-41F1S s třídimenzionálním vektorováním tahu, což zajišťuje výjimečnou obratnost. Letoun dokáže provádět působivé manévry za hranicí aerodynamického přetažení – například slavnou „Kobru Pugačova“ či přemet „Kulbit“ – ideální pro vyhýbání se raketám nebo vítězný boj na blízko [88]. Každý motor generuje 14,5 tuny tahu – Su-35S může dosáhnout Mach 2,25 (přes 2 500 km/h) a má poměr tahu k hmotnosti vyšší než 1 i při plném zatížení [89]. Stoupavost a akcelerace patří mezi nejlepší mezi stíhačkami. I dolet je působivý: díky velkým vnitřním nádržím má Su-35 přeletový dolet přes 3 500 km (cca 1 900 NM) [90] a zvládne i dlouhé hlídkování; bojový rádius (s výzbrojí vzduch-vzduch) je kolem 1 500 km – což je velmi praktické pro rozlehlé Rusko.
Z hlediska avioniky je Su-35S vybaven radarem Irbis-E s pasivně elektronicky snímaným polem (PESA), který – ač není typu AESA – je extrémně výkonný: dokáže detekovat stíhač velikosti cíle na vzdálenost až 400 km v optimálních podmínkách [91]. Tento dálkový radar v kombinaci se systémem IRST (Infračervené vyhledávání a sledování) umožňuje Su-35 sledovat hůře zjistitelné cíle jak radarem, tak tepelnou stopou. Kokpit byl inovován – obsahuje digitální displeje a řízení HOTAS, i když ruská avionika stále mírně zaostává v uživatelském rozhraní oproti západním řešením. Su-35 nese působivý náklad výzbroje na 12 vnějších závěsnících – až 8 000 kg výzbroje [92]. Mohou to být střely vzduch-vzduch R-77 a R-27, ultradlouhodosahové R-37M k boji proti AWACSům či cílům vysoké hodnoty, ale i různé střely vzduch-země, protilodní rakety a jiné. V podstatě jde o pravý víceúčelový stíhač, avšak jeho primární účel zůstává zajištění vzdušné nadvlády. Při odhadované ceně jednotky okolo 85 milionů dolarů [93] je Su-35S drahý na nestelthový letoun, ale znatelně levnější než stroje 5. generace. Rusko má v aktivní službě cca 100 Su-35S [94] a část exportovalo (Čína používá 24, Egypt zahájil přejímku vlastních strojů). Je třeba zdůraznit, že Su-35 se zapojily do bojových operací v Sýrii, kde zajišťovaly vzdušné krytí a útočily na pozemní cíle, a také jsou intenzivně využívány v rusko-ukrajinském konfliktu 2022–2023 – kde jim jsou připisována četná vítězství mimo vizuální dosah nad ukrajinskými stroji, a to díky mocným senzorům a raketám (bylo však zaznamenáno i jedno sestřelení Su-35 ukrajinskou PVO). Během cvičení Su-35 dokázal, že se díky svým manévrovacím schopnostem dokáže v těsném souboji postavit i F-15 či Eurofighteru. Kombinace rychlosti, doletu, manévrovatelnosti a palebné síly z něj pravděpodobně činí nejvýkonnější stíhací letoun 4. generace ve službě. Neumí „zmizet“ jako stealth stroj, ale v dobrých rukou a se správnou podporou zůstává Su-35S „Super Flanker“ skutečnou hrozbou i pro novější konstrukce [95], a poskytuje Rusku i jeho uživatelům ostrý hrot letecké špice.
7. Dassault Rafale (Francie) – Stíhač „Omnirole“ s mistrovským elektronickým bojem
Dassault Rafale je vlajkovým stíhacím letounem Francie, známý svou univerzálností („omnirole“) a pokročilou elektronikou. Vyvíjen byl na konci studené války jako nástupce několika typů francouzských letounů, Rafale poprvé vzlétl v roce 1986 a do služby byl zařazen na počátku 21. století (2001 – námořní varianta F1, 2004 – letectvo). Jde o dvoumotorový stíhací letoun generace 4.5 s delta křídlem a předními destabilizátory, což mu zajišťuje skvělou manévrovatelnost i vztlak. Dosahuje maximální rychlost Mach 1,8 (kolem 2 000 km/h) a schopnost supercruise těsně pod maximálním rozsahem nadzvukových rychlostí v konfiguraci pro vzdušný boj [96]. Bojový dolet Rafale je výborný – s přídavnými palivovými nádržemi zvládá úderné mise na vzdálenosti přes 1 850 km a díky tankování ve vzduchu ještě výrazně více [97]. Klíčovou předností je ohromná flexibilita nesené výzbroje – má 14 podvěsných bodů (varianta Rafale B/C) a unese asi 9,5 tuny výzbroje/paliva, což umožňuje kombinovat různé typy zbraní (střely vzduch-vzduch, bomby, kontejnery apod.) v jedné misi.
Skutečnou předností Rafale je avionika a fúze senzorů. V nejnovějších verzích F3R/F4 najdeme radar Thales RBE2 AA AESA, umožňující vyspělý tracking více cílů i vysokou odolnost proti rušení. Rafale byl také jedním z prvních stíhačů, které měly vestavěný sensor IRST (optronika OSF) i kompletní fúzi dat, díky čemuž má pilot přehledné situační povědomí. Vlajkovou lodí Rafale je palubní systém elektronického boje SPECTRA, který dokáže detekovat, rušit či zmást nepřátelské radary a střely. Díky SPECTRA Rafale dosahuje úrovně přežití blížící se strojům stealth – někteří říkají, že je „elektronicky neviditelný“, protože zvládne zmást senzory protivníka a zásadně ztížit zamíření [98]. Rafale tak může operovat i v obtížném prostředí přes absenci stealth trupu. Výzbroj Rafale zahrnuje například střely vzduch-vzduch MBDA Meteor dlouhého dosahu (přes 100 km v BVR) a MICA (s radiovým i tepelným naváděním – účinné i na krátké vzdálenosti). Pro útoky na pozemní cíle využívá střely SCALP-EG, naváděné bomby AASM „Hammer“, laserem naváděné pumy a také rakety s jadernou hlavicí (varianta pro letectvo nese střelu ASMP-A). Rafale může ničit lodě střelami Exocet či AM39, což z něj činí skutečně univerzální letoun. Nejnovější standard Rafale F4 zvyšuje konektivitu (síťové zapojení) i posiluje senzory pro detekci těžce odhalitelných cílů na velkou vzdálenost [99].
Rafale potvrdil svou bojovou hodnotu v posledních dvou dekádách. Francouzské Rafale se účastnily operací v Afghánistánu, Libyi (2011), Mali, Iráku, Sýrii a dalších oblastech [100], často prováděly přesné údery i mise vzdušné převahy během téhož dne. Spolehlivost a účinnost přinesly exportní úspěch: Indie, Egypt, Katar, Řecko i nově SAE a Indonésie zakoupily Rafale a celkový počet objednávek překračuje 500 kusů [101]. Cena za kus je přibližně 100 milionů dolarů (podle smlouvy a výzbroje) [102], což jej řadí k dražším stíhačkám generace 4.5, avšak zákazníkům „dvě v jednom“ (možnost nahradit samostatné flotily stíhačů a bombardérů) vyhovuje. Ve dvacátých letech 21. století je Rafale jedním z nejvyváženějších nejlepších stíhačů – rychlý, obratný, s obrovským spektrem výzbroje a pokročilým elektronickým bojem. Není stealth třídou, ale francouzská vynalézavost a SPECTRA umožňují Rafale nepříjemně překvapit každého, kdo si myslí, že jej zachytil. Rafale září i na cvičeních a Red Flag, dorovnává nebo překonává další stíhače generace 4.5. Jako omnirole Rafale dokazuje, jak moc zvládne nestelthový stíhač poslední generace: přizpůsobí se jakémukoliv úkolu a září jako „závan větru“ vířící bojištěm.
8. Eurofighter Typhoon (Velká Británie/Německo/Itálie/Španělsko) – Evropská víceúčelová velmoc
Eurofighter Typhoon je přední evropský stíhač generace 4.5, který vznikl díky konsorciu čtyř států (Velká Británie, Německo, Itálie, Španělsko) s cílem vytvořit pokročilý letoun pro získání vzdušné nadvlády se schopnostmi útočit na pozemní cíle. První let absolvoval v roce 1994 a do služby vstoupil na počátku 21. století; od té doby je neustále modernizován. Vyznačuje se delta křídlem s předními canardy a byl navržen s „záměrnou nestabilitou“ a fly-by-wire systémem pro vysokou obratnost [103]. Výsledkem je vynikající manévrovatelnost a zrychlení. Pohání ho dva motory Eurojet EJ200 s přídavným spalováním, které umožňují supercruise okolo Mach 1,5 a dosáhnout maximální rychlosti Mach 2,0+ (zaznamenáno zrychlení až na Mach 2,0–2,2 v horizontálním letu) [104]. Poměr tahu k hmotnosti patří mezi nejvyšší u stíhačů (cca 1,15 při typickém zatížení [105]), což umožňuje rychlé stoupání a dlouhotrvající manévry. Typhoon má slušný dolet na vnitřní palivo – přibližně 1 389 km bojového poloměru při zachycení – a s přídavnými nádržemi uletí až 1 800 námořních mil (3 300 km) [106]. Nové konformní palivové nádrže jsou ve vývoji a prodlouží tento dolet ještě více.
Původně koncipován výlučně jako stíhač vzdušné nadvlády, byl Typhoon později přizpůsoben i pro víceúčelové operace. Je vybaven radarem CAPTOR (mechanicky skenovaný u starších Tranche 1/2, nyní modernizován na CAPTOR-E AESA u novějších tranší), který poskytuje solidní schopnosti detekce vzdušných i pozemních cílů. Charakteristickým rysem Typhoonu je sada senzorů a fúze dat: integruje infračervený senzor PIRATE (infrared search and track) (mimořádně užitečný pro pasivní detekci těžko zjistitelných nebo nízko letících cílů) a systém DASS (Defensive Aids Sub-System) pro elektronický boj [107]. To pilotovi poskytuje vynikající situační povědomí. Výzbroj Typhoonu je působivá: obvykle nese až 8 raket vzduch-vzduch (např. 4 dlouhého dosahu Meteor a 4 krátkého dosahu ASRAAM/IRIS-T) a centrálně kanón. Může také zavěsit širokou škálu bomb (Paveway, JDAM) a raket dlouhého doletu (Storm Shadow, Brimstone). Plánuje se integrace nových raket Spear-3 a dalších pokročilých systémů. Nosnost až ~9 tun výzbroje mu dovoluje srovnat se s Rafale, pokud jde o množství nesených bomb. Výjimečnost Typhoonu vyniká zejména ve vzdušném boji: piloti často chválí jeho schopnosti ve vysokých výškách a rychlostech a při tréninkových soubojích si Typhoony vedly velmi dobře i proti F-22 (využívajíc v případě potřeby raket s širokým úhlem odpalování).
Typhoon se zúčastnil aktivních operací jak v rámci hlídkových, tak bojových misí. Eurofightery mnoha států plnily úkoly Baltic Air Policing (zachycování ruských letadel nad Evropou), byly nasazeny během intervence v Libyi v roce 2011 (Velká Británie a Itálie používaly Typhoony ve vzduchovzdušné i vzduch-zem rolích), a také útočily na cíle ISIS v Sýrii a Iráku (britské Typhoony prováděly přesná bombardování). Ve službě je více než 570 Typhoonů v Evropě a na Blízkém východě [108], mj. v Německu, Velké Británii, Itálii, Španělsku, Rakousku (pouze pro vzdušnou obranu), Saúdské Arábii, Kataru a Kuvajtu. Odhadovaná cena letounu činí 90–120 milionů dolarů (zahraniční zákazníci platí spíše horní hranici) [109], takže jde o velmi nákladný systém. Model konsorcia však umožňuje partnerským státům získat moderní technické schopnosti za „vlastní“ cenu. Eurofighter program počítá s udržením letounu aktuálním do 40. let 21. století díky průběžným modernizacím – mj. nový AESA radar, vylepšená elektronika, a možná v budoucnu i vektorování tahu [110]. V roce 2025 je Typhoon klíčovým prvkem letectva NATO, spojujícím obratnost, pokročilé senzory a silnou víceúčelovou výzbroj. Není sice stealth, ale díky taktice a elektronickému boji Typhoony prokázaly, že jsou vážnou výzvou pro každého protivníka a zajišťují efektivní ochranu evropského nebe.
9. Saab JAS 39 Gripen (Švédsko) – Mrštný a dostupný „chytrý stíhač“
Švédský Saab JAS 39 Gripen je unikátní volbou mezi špičkovými stíhači – lehký, úsporný, a přitom vysoce vyspělý proudový letoun generace 4+ často označovaný za „chytrý stíhač“. Navržený tak, aby byl cenově dostupný, snadno udržovatelný a smrtící dle koncepce švédské obrany, Gripen poprvé vzlétl v roce 1988 a do služby vstoupil v roce 1996 [111]. Zkratka „JAS“ znamená Jakt (stíhací), Attack (útočný), Spaning (průzkumný) – což odráží víceúčelový charakter stroje. Nejnovější varianta, Gripen E (jednomístná) a F (dvoumístná), představuje obrovský krok vpřed a umožňuje letounu směle soutěžit s těžšími stíhači generace 4,5. Delta křídlo s předními canardy (jako Rafale a Typhoon) dává Gripenu skvělou obratnost a schopnosti pro krátké vzlety/přistání. Přestože používá pouze jeden motor (Volvo RM12 u starších C/D verzí a GE F414 u nové E), dosahuje Mach 2,0 ve výšce [112]. Díky malým rozměrům a efektivní konstrukci má bojový akční rádius cca 800 km (se zásobou paliva), při přeletu s externími nádržemi až 4000 km [113]. Zajímavostí je, že Gripen byl už od počátku navržen tak, aby mohl operovat dokonce i z dálnic při minimální pozemní obsluze – což zapadá do koncepce rozptýlené švédské obrany. Čas potřebný na pozemní obsluhu (přebití a dotankování) je rekordně krátký – skupina několika techniků zvládne přebít Gripen za méně než 10 minut.
Avionika je silnou stránkou Gripenu. Byl jedním z prvních stíhačů se síťocentrickým systémem sdílení dat, který umožňuje letounům sdílet cílová data v reálném čase – natolik efektivním, že piloti NATO během cvičení Red Flag prohlásili, že švédské Gripeny „vidí“ všechno ve vzduchu. Nejnovější Gripen E je osazen radarem AESA Leonardo Raven ES-05, moderním IRST senzorem (SkyWard-G) a pokročilým systémem elektronického boje, který je velmi účinný ve své třídě [114]. Saab velmi sází na elektronický boj a protiopatření, takže Gripen má výjimečně rozsáhlé prostředky sebeobrany na svou hmotnost. Kokpit je značně ergonomický, u Gripenu E s širokoúhlými displeji a pokročilými podpůrnými systémy pro rozhodování pilota (s prvky AI navrhujícími taktiku, takže označení „smart fighter“ je na místě [115]). Co se týče výzbroje – Gripen nese většinu západních typů zbraňových systémů: AIM-120 AMRAAM, AIM-9X/IRIS-T a – co je velmi důležité – dálkovou raketu MBDA Meteor (Švédsko bylo prvním uživatelem Meteoru, který poskytuje i lehčím stíhačům dosah srovnatelný s většími typy). Může také používat řízené bomby, protilodní střely (RBS-15) a průzkumné kontejnery – je plně víceúčelový. Nosnost je nižší (cca 5–6,5 tuny na 8 závěsnících), ale jeho menší radarová signatura a manévrovatelnost umožňují bojovat podle vlastních podmínek.
Jedním z hlavních přínosů Gripenu jsou nízké provozní náklady a spolehlivost. Cena letové hodiny (cca 7 500 dolarů) představuje zlomek nákladů v porovnání s dvoumotorovými konkurenty [116]. To je silný argument pro menší vzdušné síly. Švédsko provozuje cca 90 stíhačů C/D a přechází k 60 novým Gripenům E. Mezi exportní země patří Brazílie (odběratel Gripenů E od 2022–2023), Jihoafrická republika, Maďarsko, Česko a Thajsko. Na cvičeních NATO Gripeny dosahovaly vysokých vítězných poměrů díky vlastní avionice a raketám Meteor. Švédové Gripeny nenasadili za vysoké intenzity, ale stroje se zúčastnily kampaně v Libyi v roce 2011 (švédské letectvo tam létalo průzkumné mise). Gripeny také chrání evropské nebe v rámci leasingových misí NATO (např. maďarské a české Gripeny nad Baltem). Jednotková cena nejnovějšího Gripenu E činí cca 85 milionů dolarů [117] – nelze ji tedy označit za „levnou”, avšak stále je nižší než u většiny konkurence se srovnatelnými technologiemi. Shrnutí: JAS 39 Gripen je ultramanévrovatelný, síťově propojený stíhač, který dokazuje, že nemusíte mít těžký letoun s hmotností několika tun, abyste vládli ve vzduchu. V roce 2025 vyniká Gripen jako volba číslo jedna pro státy hledající špičkové schopnosti v rozumném rozpočtu, nabízí skvělou kombinaci moderní avioniky, nízkých nákladů a flexibilního nasazení – přednosti, které nelze přehlížet ani v éře stealth strojů.
10. General Dynamics F-16 Fighting Falcon (USA) – Ikonický „pracant“ s novými drápy
F-16 Fighting Falcon, často piloty přezdívaný „Viper“, je nejstarší konstrukcí na tomto seznamu – díky neustálé modernizaci a obrovskému počtu vyrobených strojů však stále dominuje ve světových letectvech. Letoun byl vyvinut v 70. letech 20. století jako lehký manévrový stíhač, jednomotorový F-16 poprvé vzlétl v roce 1974 a do služby v USAF vstoupil v roce 1978. Přesuňme se do roku 2025 – F-16 se vyvinul ve skutečný víceúčelový stíhač generace 4+, přičemž nejnovější verze F-16V (Viper) Block 70/72 má pokročilou avioniku, což z něj činí stále relevantní bojový letoun [118]. Ve službě je více než 2000 F-16 – více než jakýkoli jiný druh stíhačky [119] – ve více než 25 státech. Tak široké nasazení a neustálá modernizace zajišťují F-16 místo mezi nejlepšími stíhači i v roce 2025.
Konstrukci F-16 charakterizuje integrované tělo-křídlo, typický „bublinový“ překryt kabiny poskytující skvělý výhled a řízení FBW (fly-by-wire) – v době debutu velká inovace. Letoun je stále obratný „dogfighter“, schopný provádět manévry při přetížení 9G. Díky motoru Pratt & Whitney F100 (nebo GE F110) F-16 dosahuje rychlosti Mach 2,0 a poměr tahu ku hmotnosti se v čisté konfiguraci blíží 1:1 [120]. Bojový dolet je cca 500–600 km (v útočné misi), ale závěsníkové přídavné i konformní nádrže (CFT) prodlužují akční rádius. F-16V Block 70/72 získaly AESA radar Northrop Grumman AN/APG-83, nový palubní počítač a displeje, přilbový zaměřovač JHMCS a integraci moderní výzbroje [121]. V podstatě tak jde o letoun generace 4,5 co do elektroniky. Stroj využívá rakety AIM-9X a AIM-120D, bomby JDAM, JSOW, protilodní střely (Harpoon), protiradarové (HARM) a naváděcí kontejnery (např. SNIPER) – pokrývá tak všechny úkoly od SEAD, přes přesné údery po stíhací patrolování. F-16 unese až 7700 kg výzbroje na 9 závěsnících [122] – např. 6 bomb po 500 lb + rakety či větší bomby, což je na rozměry stíhačky značný bojový potenciál.
Bojiště F-16 je impozantní. Sloužil jako hlavní „pracant“ USA i mnoha spojenců v konfliktech: od války v Perském zálivu 1991 (kde F-16 létaly nespočet úderných misí), přes Kosovo 1999, války v Iráku a Afghánistánu až po různé střety na Blízkém východě. Izraelské letectvo nasadilo F-16 v mnoha válkách a náletech (včetně slavného útoku na reaktor Osirak 1981 a mnoha dalších operací). Stíhačky F-16 získaly potvrzená vzdušná vítězství (více než 70 sestřelů v různých letectvech při minimálních vlastních ztrátách). Nejnovější verze dosud nebojovaly s rovnocenným protivníkem, ale modernizace jako F-16V jim dávají výhodu zejména v alianční spolupráci. Přijatelná cena (cca 70–80 mil. USD za nový kus [123]) a snadná údržba znamenají, že F-16 zůstane ve službě zřejmě až do 30. let 21. století. Za zmínku stojí iniciativy z let 2023–2024 na předání F-16 Ukrajině na posílení její obrany – i dnes je tedy dobře vybavená letka F-16 vážným posílením vzdušných sil tváří v tvář moderním hrozbám.
V roce 2025 Fighting Falcon stále létá vysoko: Jde o nejrozšířenější stíhací letoun světa [124] a stálá vylepšení (AESA radar, nová výzbroj, datové linky) udržují jeho smrtící potenciál. F-16 je ukázkou flexibility – původně jednoduchý manévrový stíhač se stal víceúčelovým monstrem. Piloti chválí jeho obratnost i silný motor F100/F110, které z něj dělají radost (a postrach) v dogfightu. Tisíce kusů ve službě znamenají, že přítomnost F-16 je znatelná v každém světovém konfliktu, čímž se stává skutečným pilířem světové vzdušné síly a ikonickou stíhačkou naší doby.
Souhrn: Nadvládu na nebi v roce 2025 drží těchto deset stíhaček – každá představuje vrchol inženýrství své kategorie. Od vševědoucí neviditelnosti F-35 a J-20 po syrovou kinetickou sílu Su-35 a F-15EX tyto proudové stroje určují současnou podobu vzdušného boje [125] [126]. Pocházejí z různých zemí, ale pojí je několik zásadních vlastností: vysoká rychlost, špičkové senzory, silná výzbroj a schopnost víceúčelového nasazení v úkolech vzdušné nadvlády, úderných i jiných. Mnohé se střetly v konfliktních zónách či při cvičeních, což pohánělo stálý vývoj techniky i taktiky. V době trvající geopolitické nejistoty tyto stíhače slouží nejen jako zbraň, ale také jako strategické odstrašovadlo a symboly národní síly. Probíhající inovace – jako aktualizace softwaru, nové střely (například Meteor, AIM-260) nebo lepší elektronický boj – zajišťují, že i platformy 4. generace zůstávají relevantní vedle nejmodernějších stealth strojů. Při pohledu do budoucna, i když stíhače 6. generace se rýsují na horizontu 30. let, stroje z tohoto seznamu budou tvořit jádro světových vojenských letectev ještě řadu let. Jejich nadvláda v roce 2025 vyplývá z desetiletí inovací a stálého úsilí ovládnout oblohu – vždy platí, že kdo vládne vzduchu, může ovlivnit výsledek každého konfliktu.
Zdroj: Výše uvedené informace byly shromážděny a ověřeny na základě analytických zpráv obranného průmyslu, oficiálních technických listů a komentářů odborníků, včetně Aviation Week, AeroTime, Aviation A2Z a veřejně dostupných vojenských údajů [127] [128] [129] [130]. Charakteristika každého stíhače a jeho služební historie je potvrzena uvedenými zdroji, jak je ukázáno v textu.
References
1. aviationa2z.com, 2. en.wikipedia.org, 3. www.aerotime.aero, 4. www.lockheedmartin.com, 5. aviationa2z.com, 6. en.wikipedia.org, 7. aviationa2z.com, 8. www.aerotime.aero, 9. aviationa2z.com, 10. commons.wikimedia.org, 11. www.aerotime.aero, 12. www.aerotime.aero, 13. www.aerotime.aero, 14. en.wikipedia.org, 15. en.wikipedia.org, 16. aviationa2z.com, 17. aviationa2z.com, 18. aviationa2z.com, 19. www.aerotime.aero, 20. www.aerotime.aero, 21. www.aerotime.aero, 22. www.aerotime.aero, 23. www.aerotime.aero, 24. www.aerotime.aero, 25. aviationa2z.com, 26. www.aerotime.aero, 27. www.aerotime.aero, 28. www.aerotime.aero, 29. en.wikipedia.org, 30. www.aerotime.aero, 31. en.wikipedia.org, 32. www.aerotime.aero, 33. www.aerotime.aero, 34. www.aerotime.aero, 35. en.wikipedia.org, 36. www.aerotime.aero, 37. aviationa2z.com, 38. www.lockheedmartin.com, 39. aviationa2z.com, 40. aviationa2z.com, 41. en.wikipedia.org, 42. www.defensenews.com, 43. aviationa2z.com, 44. aviationa2z.com, 45. en.wikipedia.org, 46. www.aerotime.aero, 47. www.aerotime.aero, 48. aviationa2z.com, 49. www.aerotime.aero, 50. aviationa2z.com, 51. www.aerotime.aero, 52. aviationa2z.com, 53. aviationa2z.com, 54. commons.wikimedia.org, 55. aviationa2z.com, 56. aviationa2z.com, 57. aviationa2z.com, 58. www.aerotime.aero, 59. www.aerotime.aero, 60. aviationa2z.com, 61. www.aerotime.aero, 62. aviationa2z.com, 63. aviationa2z.com, 64. en.wikipedia.org, 65. en.wikipedia.org, 66. aviationa2z.com, 67. www.19fortyfive.com, 68. www.19fortyfive.com, 69. aviationa2z.com, 70. aviationa2z.com, 71. www.19fortyfive.com, 72. www.19fortyfive.com, 73. www.19fortyfive.com, 74. www.19fortyfive.com, 75. aviationa2z.com, 76. aviationa2z.com, 77. aviationa2z.com, 78. www.aerotime.aero, 79. aviationa2z.com, 80. aviationa2z.com, 81. www.aerotime.aero, 82. www.aerotime.aero, 83. aviationa2z.com, 84. aviationa2z.com, 85. www.aerotime.aero, 86. www.aerotime.aero, 87. aviationa2z.com, 88. aviationa2z.com, 89. aviationa2z.com, 90. www.aerotime.aero, 91. aviationa2z.com, 92. aviationa2z.com, 93. www.aerotime.aero, 94. aviationa2z.com, 95. aviationa2z.com, 96. aviationa2z.com, 97. www.aerotime.aero, 98. aviationa2z.com, 99. www.aerotime.aero, 100. aviationa2z.com, 101. aviationa2z.com, 102. aviationa2z.com, 103. aviationa2z.com, 104. www.aerotime.aero, 105. www.aerotime.aero, 106. www.aerotime.aero, 107. www.aerotime.aero, 108. aviationa2z.com, 109. www.aerotime.aero, 110. aviationa2z.com, 111. en.wikipedia.org, 112. www.aerotime.aero, 113. en.wikipedia.org, 114. www.aerotime.aero, 115. www.aerotime.aero, 116. bulgarianmilitary.com, 117. www.aerotime.aero, 118. www.aerotime.aero, 119. www.aerotime.aero, 120. www.aerotime.aero, 121. www.aerotime.aero, 122. www.aerotime.aero, 123. www.aerotime.aero, 124. www.aerotime.aero, 125. aviationa2z.com, 126. aviationa2z.com, 127. aviationa2z.com, 128. www.aerotime.aero, 129. www.aerotime.aero, 130. www.19fortyfive.com
