Často kladené otázky k satelitnímu internetu

Úvod do satelitního internetu

Otázka: Co je to satelitní internet?
Odpověď: Satelitní internet je forma bezdrátového připojení k internetu, která je poskytována prostřednictvím družic obíhajících kolem Země. Na rozdíl od kabelového nebo DSL internetu, které přenáší data pozemními kabely, satelitní internet odesílá data ze zemských stanic na družice ve vesmíru a zpět na parabolu umístěnou u zákazníka satelliteinternet.com. To znamená, že se můžete připojit k internetu i v oblastech, kde není dostupné pozemní připojení. Satelitní internet je dostupný celostátně i v mnoha odlehlých regionech, a tím představuje spolehlivý způsob, jak mohou venkovské domácnosti a firmy získat přístup k internetu (i když s určitými výkonnostními kompromisy, o kterých se bude ještě mluvit) satelliteinternet.com.

Otázka: Jak satelitní internet funguje?
Odpověď: Satelitní internet funguje prostřednictvím radiových vln, které přenášejí data mezi vaší lokalitou a družicí. Celý tento proces zahrnuje několik kroků v rámci spojovací sítě satelliteinternet.com:

1. Vaše zařízení → modem: Když se připojíte k internetu (kliknete na odkaz nebo odešlete e-mail), vaše zařízení pošle požadavek do satelitního modemu/routeru ve vaší domácnosti. Modem převede digitální data na rádiový signál.
2. Modem → satelitní parabola: Modem odešle signál do venkovní satelitní paraboly (antény) na vašem pozemku, která jej nasměruje k družici.
3. Parabola → družice: Signál putuje přibližně 22 000 mil vzhůru k družici ve vesmíru (u tradičních geostacionárních družic) satelliteinternet.com.
4. Družice → pozemní stanice: Družice přijímá váš signál a přeposílá jej zpět dolů do pozemní stanice (Network Operations Center, nebo NOC) na Zemi, která je připojena k internetové páteři satelliteinternet.com. Tato pozemní stanice funguje jako výměnný uzel mezi satelitním spojením a globálním internetem.
5. Odpověď z internetu zpět přes satelit: Pozemní stanice pak odešle požadovaná data (např. webovou stránku nebo video) zpět do družice, která je předá zpět k vaší domácí parabole. Parabola předává data vašemu modemu a nakonec do vašeho zařízení, čímž je okruh dokončen.

Celá tato cesta do vesmíru a zpět se odehrává během zlomku sekundy, ale vzhledem k velkým vzdálenostem zde oproti pozemnímu internetu vzniká větší zpoždění.

Otázka: Je satelitní internet dostupný všude?
Odpověď: Dostupnost je jednou z největších výhod satelitního internetu. Dostane se prakticky kamkoliv na Zemi, pokud máte přímý výhled na oblohu. Ve skutečnosti je satelit často jedinou možností připojení v mnoha venkovských či odlehlých oblastech, protože nezávisí na lokální kabelové nebo telefonní infrastruktuře satelliteinternet.com. Signál se vysílá z vesmíru, takže pokud si můžete nainstalovat parabolu natočenou na družici, většinou lze službu využívat. Poskytovatelé jako HughesNet a Viasat pokrývají téměř celé USA (i více), a novější služby jako Starlink rozšiřují pokrytí téměř po celém světě. Přesto lze v extrémních polárních oblastech nebo v místech s překážkami ve výhledu na oblohu očekávat omezené služby, dokud nebude na oběžné dráze dostatek družic pokrývajících tyto zóny. Obecně platí, že pokud žijete mimo civilizaci nebo daleko od města, satelitní internet bývá dostupný prakticky kdekoliv, kde zvládnete nainstalovat potřebné vybavení.

Poskytovatelé a dostupnost

Otázka: Kdo jsou hlavní poskytovatelé satelitního internetu?
Odpověď: Mezi hlavní poskytovatele satelitního internetu pro domácnosti (stav k roku 2025) patří:

• HughesNet: Dlouholetý poskytovatel využívající geostacionární družice. Je dostupný téměř kdekoliv v USA. Nabízí tarify s rychlostí stahování kolem 25 Mbps (nahrávání ~3 Mbps) u všech plánů rsinc.com. Je známý spíše menšími datovými limity (například 10–50 GB vysokorychlostních dat měsíčně), ale bývá nejdostupnější variantou, vhodnou i pro velmi odlehlé lokality.
• Viasat (dříve Exede): Další poskytovatel s geostacionárními satelity, pokrývající většinu oblastí. Nabízí různé tarify s rychlostí stahování přibližně od 12 Mbps až do ~100 Mbps v některých regionech rsinc.com (nahrávání cca 3 Mbps). Obvykle má vyšší datové limity než HughesNet a ve vyšších tarifech i vyšší rychlosti, ale za vyšší cenu. Viasat je dobrou volbou, pokud potřebujete více dat nebo vyšší rychlost a jste ochotni si připlatit.
• Starlink: Novější služba od společnosti SpaceX využívající rozsáhlou nízkooběžnou konstelaci družic (LEO). Starlink poskytuje podstatně vyšší rychlosti (obvykle 50–200 Mbps stahování, 20–40 Mbps nahrávání) rsinc.com a výrazně nižší latenci oproti GEO poskytovatelům. Nemá aktuálně pevně stanovené datové limity. Nevýhody jsou vyšší měsíční cena (110–120 USD za domácnost) a počáteční nákup vybavení. Pokrytí Starlinku se rozšiřuje s přibývajícími satelity; je ideální pro ty, kteří potřebují vyšší výkon v odlehlých oblastech.

(Brzy bude k dispozici:) Amazon Project Kuiper – Amazon připravuje svou vlastní satelitní konstelaci (Project Kuiper), která má být spuštěna v blízké budoucnosti satelliteinternet.com. Mezi další globální iniciativy patří OneWeb (další LEO konstelace, prozatím zaměřená především na firemní a mobilní připojení) a regionální satelitní služby, ale pro běžné spotřebitele jsou hlavní jména Starlink, HughesNet a Viasat.

Otázka: Co je Amazon Project Kuiper?
Odpověď: Project Kuiper je plánovaná satelitní internetová síť společnosti Amazon, která má konkurovat službám typu Starlink. Bude se skládat z rozsáhlé konstelace 3 236 nízkooběžných satelitů pro zajištění globálního širokopásmového pokrytí en.wikipedia.org. Cílem Amazonu je prostřednictvím Kuiperu dodat rychlý a nízkolatenční internet desítkám milionů lidí, kteří nemají spolehlivé širokopásmové připojení, zejména v nedostatečně pokrytých oblastech en.wikipedia.org. Projekt získal souhlas FCC v roce 2020 a Amazon se zavázal investovat více než 10 miliard USD do jeho vybudování en.wikipedia.org. Ke konci roku 2025 Amazon již vypustil několik prototypových družic a plánuje začít s vypouštěním operačních satelitů v letech 2024–2025. Služba zatím není spuštěna, ale jakmile bude družic na oběžné dráze dostatek, Amazon nabídne satelitní internetové tarify podobně jako Starlink. Stručně řečeno, Project Kuiper je chystaná konkurence v oblasti satelitního internetu — pro zákazníky dosud není dostupný, ale je na obzoru.

Vybavení a instalace

Otázka: Jaké vybavení je potřeba pro satelitní internet?
Odpověď: Pro využívání satelitního internetu budete potřebovat několik základních komponent (ty obvykle poskytuje samotný operátor):

• Satelitní parabola (anténa): Montovaná parabola instalovaná venku u vašeho domu, nasměrovaná na družici. U GEO systémů (HughesNet/Viasat) mívá zhruba 60–90 cm v průměru, Starlink využívá plochou fázovou anténu. Parabola odesílá a přijímá signály mezi družicí a musí mít dobrý výhled na oblohu (žádné stínění stromy nebo budovami směrem k družici).
• Satelitní modem: Speciální modem, který se připojuje k parabole (koaxiálním kabelem) a k vnitřní síti. Moduluje a demoduluje signál ze satelitu na použitelná internetová data. Modem je unikátní pro síť daného poskytovatele (musíte použít ten, který vám dodá nebo schválí) rsinc.com. Ve většině případů slouží modem zároveň jako router.
• Wi-Fi router (nebo kombinované zařízení): Většina moderních satelitních modemů má vestavěný Wi-Fi router. Pokud ne, lze připojit vlastní router pro zajištění bezdrátové sítě v domácnosti. Díky tomu sdílí satelitní připojení více zařízení (telefony, notebooky, chytré televize atd.). (HughesNet a Viasat často dodávají kombinované modem/routery, Starlink má Wi-Fi router v sadě rovněž.)
• Montážní materiál a kabely: Parabola bude dodána s montážním držákem/tripodem a příslušnými kabely. Montáž může být na střechu, stožár do země nebo vnější zeď. Správný montážní materiál zajistí pevné upevnění a správné natočení paraboly. Obvykle je též instalován uzemňovací drát pro ochranu proti blesku.

Otázka: Jak probíhá instalace satelitního internetu?
Odpověď: Instalace se liší v závislosti na poskytovateli, ale obecně platí:

• U geostacionárních satelitních služeb, jako je HughesNet nebo Viasat, obvykle přijede na vaše místo profesionální technik, který nainstaluje satelitní parabolu a modem. Technik najde optimální místo s jasným výhledem na jižní oblohu (na severní polokouli) a tam parabolu upevní (například na střechu nebo stožár). Poté parabolu přesně nasměruje na pozici satelitu na oběžné dráze a natáhne kabel do vašeho domu k satelitnímu modemu rsinc.com. Profesionální zarovnání je důležité, protože i malé vychýlení může zhoršit signál. Instalace je často zahrnuta do počátečních nákladů, účtována jako jednorázový poplatek nebo někdy odpuštěna při uzavření smlouvy.
• U novějších LEO služeb, jako je Starlink, je instalace obvykle typu DO IT YOURSELF (samo-instalace). Starlink vám zašle sadu, která obsahuje parabolu, montážní trojnožku nebo základnu, napájecí zdroj a Wi-Fi router. Parabolu si můžete umístit ven (např. na zem nebo připevnit na střechu/sloup pomocí volitelného příslušenství) s dostatečně širokým výhledem na oblohu – parabola si poté satelity automaticky vyhledá i sleduje. Celý proces je navržený jako velmi jednoduchý – v podstatě stačí „zapojit a používat“ – a nevyžaduje manuální zaměřování ze strany uživatele rsinc.com. Mnoho uživatelů si Starlink nainstaluje vlastními silami během odpoledne. (Existují také třetími stranami vyráběné montážní sady pro obytná auta, lodě apod., pokud je potřeba.) U Starlinku vybavení vlastníte, takže neplatíte průběžný nájem, ale hradíte vyšší počáteční cenu hardware.

Bez ohledu na poskytovatele je čistý výhled na satelit zcela zásadní. Instalace může vyžadovat určité zkoušení a vyhýbání se překážkám jako jsou stromy či budovy. Jakmile je parabola namontována a přesně nasměrována, systém se nakonfiguruje a poskytovatel aktivuje vaše připojení k internetu.

Výkon a omezení

Otázka: Jak rychlý je satelitní internet?
Odpověď: Rychlosti se v čase zlepšovaly, ale záleží na poskytovateli a zvoleném tarifu:

• Tradiční satelitní internetové tarify (HughesNet, Viasat) nabízejí stahování typicky od 10 Mbps až po 100 Mbps. HughesNet například uvádí až ~25 Mbps stahování v běžných spotřebitelských tarifech (a zhruba 3 Mbps upload) rsinc.com. Viasat nabízí různé úrovně služeb, od 12 Mbps v nižších tarifech až po 50 či dokonce 100 Mbps v nejvyšších tarifech na některých místech rsinc.com.
• Novější služby na nízké oběžné dráze jako Starlink poskytují výrazně vyšší rychlosti – obvykle 50 až 200 Mbps download, upload kolem 10–40 Mbps rsinc.com. Mnoho uživatelů uvádí, že ve skutečnosti dosahují kolem 100 Mbps při stahování, což je výrazný posun oproti starším satelitům. V ideálních podmínkách může Starlink přesáhnout i 200 Mbps rsinc.com.
• Mějte na paměti, že rychlosti se mohou měnit. Výkon ovlivňuje např. síťové přetížení (v době špičky), vaše poloha vůči pokrytí a také počasí. Satelitní odezva (latence) je vyšší než u pozemního internetu (viz níže), ale čistá přenosová rychlost může být podobná jako u základní kabelové nebo DSL přípojky, zejména se Starlinkem. Obecně platí, že starší GEO satelitní tarify dostatečně zvládnou surfování, emaily i streamování videa v HD, zatímco rychlejší Starlink pohodlně pokryje náročnější aktivity (4K video, velké stahování atd.).

Otázka: Jakou má satelitní internet latenci a proč?
Odpověď: Latence (odezva) u satelitního internetu je výrazně vyšší než u kabelových sítí, kvůli dlouhé vzdálenosti, kterou musí signál urazit. Tradiční geostacionární satelity mají latenci kolem 600–800 milisekund (0,6 až 0,8 sekundy) na jedno přepojení rsinc.com. Toto zpoždění vzniká tím, že signál letí asi 35 000 km (22 000 mil) nahoru a zpět dolů – což je cca 70 000 km (44 000 mil) – a i při rychlosti světla to přidává čas. Pro srovnání, běžné kabelové připojení má odezvu cca 20–40 ms. Vysoká latence u GEO satelitů se projeví hlavně při dvoucestné komunikaci (videohovory, online hry).

Satelity na nízké oběžné dráze mají mnohem nižší latenci. Například Starlink od SpaceX měří latence kolem 20–40 ms, což je podobné jako u DSL nebo kabelového internetu rsinc.com. Je to tím, že tyto satelity obíhají jen několik stovek kilometrů vysoko, namísto desítek tisíc. Stručně řečeno, latence závisí hlavně na výšce dráhy: čím dále je satelit, tím delší doba přenosu. GEO = vysoká latence (~0,5 s a více) telarus.com, LEO = nízká latence (desítky milisekund) telarus.com. Fyziku prostě obejít nejde – jedinou možností je používat satelity na nižší oběžné dráze. (Podrobnosti viz sekce LEO vs. GEO níže.)

Otázka: Ovlivňuje počasí satelitní internet?
Odpověď: Ano. Silné počasí může rušit satelitní přenosy. Největší vliv má déšť a sníh – tzv. “rain fade”, kdy vlhkost v atmosféře zeslabuje rádiový signál. Středně silný až silný déšť nebo bouřky mohou způsobit zpomalení, nebo dokonce krátkodobý výpadek služby starlink.com. Podobně silná vrstva sněhu na parabole může signál zcela zablokovat. Obvykle lehký déšť nebo sněžení příliš kvalitu neovlivní, ale průtrž nebo vánice mohou přerušit spojení do doby, než odezní. Poskytovatelé tomu čelí silnějšími vysílači a odolnými kmitočty, ale za intenzivního počasí můžete zaznamenat snížené rychlosti či krátkodobé výpadky starlink.com.

Kromě toho mohou příjem zastavit i jiné vlivy jako námraza nebo sníh na parabole – proto je dobré parabolu opatrně očistit, pokud je to bezpečné. Některé paraboly (např. Starlink) mají vestavěné vyhřívání, které sníh rozpouští. Vítr také může být problém, pokud rychlostí nebo nárazy přesune nebo vychýlí vaši parabolu – proto je důležité ji pevně ukotvit. Dobrou zprávou je, že tyto výpadky bývají obvykle krátké a vzácné. Jakmile se bouřka přežene, služby se vrací do normálu. Pokud ale závisíte na internetu v krizových situacích, je rozumné mít záložní řešení pro případ, že extrémní počasí vyvolá výpadek.

Satelitní internet pro streamování, hraní a práci

Otázka: Hodí se satelitní internet na streamování videa (Netflix, YouTube)?
Odpověď: Streamování na satelitním internetu fungovat může, ale je potřeba respektovat limity vašeho tarifu. Co se týče čisté rychlosti, většina satelitních přípojek zvládne streamování: standardní a HD video vyžaduje zhruba 3–5 Mb/s, respektive 5–8 Mb/s, což i nejnižší tarif HughesNet 25 Mbps podporuje. Novější služby typu Starlink s rychlostí 50 Mbps a víc zvládnou datový tok pro streamování bez problémů. Latence u streamování příliš nevadí, protože buffering tyto zpoždění vyrovnává. Velký pozor si ale dejte na datové limity. Streamování videa spotřebuje hodně dat – například jedna hodina v HD kvalitě může znamenat i 3 GB přenesených dat. U tradičních satelitních tarifů s přísnými měsíčními limity toto rychle způsobí překročení a následné snížení rychlosti na 1–3 Mb/s, což výrazně omezí další sledování a způsobí sekání/buffering satelliteinternet.com rsinc.com. Jinými slovy – po pár filmech už vám video pojede jen v nižší kvalitě nebo se začne sekat.

Pokud váš satelitní tarif nabízí „neomezená data“ s férovým uživatelským limitem (např. vyšší tarify Viasat nebo služba Starlink), máte při streamování větší volnost. Starlink aktuálně nemá pevné datové limity, takže lze streamovat poměrně svobodně. V praxi je satelitní internet pro sledování Netflixu, YouTube a podobně zcela použitelný – hlavně na moderních systémech – stačí jen sledovat přenesená data a ideálně streamovat v SD kvalitě, chcete-li šetřit daty. Mnoho venkovských uživatelů raději pro masivní spotřebu pořadů využívá stahování nebo satelitní TV, aby během měsíce limit nevyčerpali. Občasné streamování je však na satelitní přípojce rozhodně možné, pokud to zvládnete rozumně regulovat.

Otázka: Můžete hrát online hry přes satelitní internet?
Odpověď: Online hraní je jednou z nejnáročnějších aktivit pro tradiční satelitní internet kvůli vysoké latenci. Hraní je možné, ale rychlé multiplayerové hry (jako jsou střílečky z první osoby nebo soutěžní eSport tituly) budou trpět. U GEO satelitů je latence často 600 ms nebo více, což způsobuje znatelné zpoždění (lag) – vaše akce ve hře mohou reagovat o půl sekundy později, což je velká nevýhoda rsinc.com. Hry v reálném čase, které vyžadují rychlé reflexy (Fortnite, Call of Duty atd.), jsou na vysoké latenci frustrující. Na druhou stranu tahové nebo pomalejší online hry (logické hry, strategické hry, nenáročná MMO) jsou snesitelnější, protože nejsou tak kritické na načasování.

Přesto nízkolatenční služba Starlink (20–40 ms) dramaticky zlepšila možnosti hraní přes satelit rsinc.com. Mnoho uživatelů uvádí, že sítě Starlink se hraní online velmi blíží běžným kabelovým/DSL připojením – můžete hrát střílečky, závodní hry atd. s jen drobnými rozdíly. Šířka pásma satelitu je pro hry obvykle dostatečná (spotřeba dat je při hraní relativně nízká), rozhodující je ping. Pokud tedy zůstáváte u GEO satelitu, stále si můžete užít určité hry (RPG, tahové hry, online hry pro jednoho hráče), ale kompetitivní akční hraní nebude ideální. Pokud je pro vás hraní prioritou a máte přístup ke Starlinku či jiné nízkolatenční volbě, bude to lepší volba. Jinak někteří hráči na HughesNet/Viasat využívají různé triky, jako je předběžné stahování aktualizací a hraní módů méně citlivých na latenci. Shrnutí: hraní na starších satelitech = možné, ale akční hry budou výrazně lagovat, zatímco novější služby LEO satelitů umožnily plnohodnotné online hraní i v odlehlých oblastech.

Otázka: Je satelitní internet vhodný pro práci z domova (videohovory a VPN)?
Odpověď: Pracovat z domova přes satelitní internet je určitě možné – tisíce lidí to dělají – ale vaše zkušenost bude záviset na typu satelitního připojení a vašich pracovních aktivitách. Pro běžné úkony jako e-mailování, využívání kancelářských balíků, cloudových služeb a obecné prohlížení webu funguje satelitní internet (dokonce i s vysokou latencí GEO) dobře, pouze s mírně delšími načítacími časy. Problémy nastávají při nástrojích pro interaktivní komunikaci v reálném čase: například videokonference a některá VPN nastavení mohou být na tradičním satelitním spojení pomalá. Pokud používáte GEO satelit (HughesNet/Viasat), přibližně 600 ms latence způsobuje znatelné zpoždění v oboustranné komunikaci. Při hovoru přes Zoom nebo Teams si musíte dát pozor, abyste neskákali ostatním do řeči, protože půlvteřinové zpoždění může vést k trapným překryvům. Dá se na to zvyknout – lidi se naučí pracovat s tímto mírným zpožděním – ale není to tak plynulé jako přes optiku nebo kabelovku. VPN (virtuální privátní síť) je také většinou pomalá na linkách s vysokou latencí; některé podnikoví VPN mohou dokonce vypadávat, protože satelitní latence a ztráta paketů je mohou narušit. Existují optimalizační techniky (a HughesNet nabízí v některých případech speciální akceleraci VPN), ale výkon bude omezený. I nahrávání větších souborů (například posílání velkých příloh) je na klasickém satelitu pomalé kvůli nižší upload rychlosti.

Na druhou stranu, širokopásmové připojení Starlink s nízkou latencí výrazně zlepšilo práci na dálku přes satelit. S latencí v desítkách milisekund působí Starlink víceméně jako pozemní připojení – Zoom a videohovory jsou mnohem přirozenější a probíhají v reálném čase rsinc.com a VPN zpravidla fungují bez větších potíží a s dobrými rychlostmi. Vyšší propustnost se také projeví u cloudových aplikací, synchronizace velkých souborů atd. Mnoho lidí pracujících na dálku úspěšně provozuje videokonference, vývoj software (s využitím vzdálených serverů) a další datově náročné úkony skrze Starlink. Přesto je třeba počítat s občasným výpadkem – například výpadek na pár vteřin v případě nepřesného předávání mezi satelity nebo stínu překážky – ale tyto případy jsou vzácné. Celkově lze říct, že pro běžné potřeby práce z domova dovolí jakékoliv satelitní připojení práci zvládnout (jen počítejte s latencí) a pro intenzivní týmovou spolupráci výrazně pomohly novější služby LEO satelitů.

Tip: Pokud spoléháte na satelitní internet při práci, je vhodné větší aktualizace nebo cloudové zálohy plánovat přes noc a kolegům dát vědět, že na hovorech může být malý zvukový skluz. Kde je to možné, používejte Ethernet nebo přímo připojený kabel k pracovnímu počítači, abyste eliminovali další latenci způsobenou Wi-Fi. V kritických situacích (například živé webináře) můžete mít pro jistotu zálohu jako mobilní hotspot – kdyby přesně v tu chvíli počasí ovlivnilo váš satelit – ale takové události bývají vzácné.

Tarify a ceny

Otázka: Kolik stojí satelitní internet?
Odpověď: Ceny satelitního internetu jsou obecně vyšší než pro městské kabelové/optické přípojky, což odráží nákladnou infrastrukturu. Ceny se liší podle poskytovatele a tarifu, ale orientačně: plány HughesNet se mohou pohybovat od přibližně 50 USD do 100 USD měsíčně pro domácí služby satelliteinternet.com (cena závisí hlavně na množství dat, protože všechny tarify HughesNet mají stejnou maximální rychlost 25 Mbps). Plány Viasat bývají dražší – často kolem 100 až 150+ USD měsíčně za vyšší rychlosti nebo více prioritních dat satelliteinternet.com. Starlink stojí přibližně 120 USD měsíčně za standardní domácí tarif satelliteinternet.com. (Starlink má rovněž prémiové verze, například pro cestovatele/auta a firemní tarify, které mohou stát více – od 150 do 500 USD měsíčně podle úrovně služby satelliteinternet.com.) Tyto ceny jsou bez poplatků za zařízení nebo daní. Stručně řečeno, počítejte s částkou přibližně 600–1200 USD ročně za běžné předplatné satelitního internetu.

Zařízení a instalační poplatky: Kromě měsíčních poplatků musíte počítat s vybavením. Tradiční satelitní poskytovatelé vám často pronajímají parabolu a modem za měsíční poplatek (asi 10–15 USD/měsíc), nebo nabízí možnost jednorázové úhrady. Někdy je instalace zdarma při podpisu smlouvy; jinak může být zpoplatněna. HughesNet a Viasat obvykle vyžadují smlouvu na 24 měsíců a vybavení zůstává jejich majetkem (po zrušení služby jej vracíte). Naproti tomu Starlink hardware prodává předem – aktuálně okolo 599 USD za základní sadu (parabola, router, kabely) – a žádný dlouhodobý závazek nevyžaduje satelliteinternet.com. Vybavení Starlink vlastníte a platíte měsíčně pouze službu. Počáteční investice do Starlinku je tedy vyšší, ale další náklady tvoří jen měsíční tarif. Na běžných satelitních tarifech nejsou žádné poplatky za překročení dat (typicky se neplatí za jednotlivé GB; při překročení limitu se spíše zpomalí připojení). Sledujte promo akce: občas HughesNet nebo Viasat nabízí zvýhodněnou cenu (např. 50 USD/měsíc prvních 6 měsíců) nebo instalaci zdarma. Důležité je zjistit si standardní cenu po skončení úvodní akce a případné poplatky za předčasné ukončení smlouvy.

Otázka: Mají satelitní internetové tarify datové limity nebo stropy?
Odpověď: Datové limity jsou na satelitních tarifech běžné, i když podrobnosti se liší podle poskytovatele:

• HughesNet: Ano, tarify HughesNet mají pevně stanovené množství rychlých dat za měsíc (10 GB, 20 GB, 30 GB nebo 50 GB podle tarifu). Pokud v měsíci překročíte tento limit, nepřijdete o připojení, ale rychlost je omezena na přibližně 1–3 Mbps do konce období rsinc.com. Tomu se říká Fair Access Policy. Lze dokoupit „Datové žetony“ pro navýšení rychlých dat, nebo počkat do obnovení další měsíc. K dispozici je také denní Bonusová zóna v nočních hodinách mimo špičku, kdy se spotřeba dat nepočítá do limitu – hodí se pro velká stahování.
• Viasat: Viasat přešel na „měkké“ datové limity u mnoha tarifů. Často propagují tarify jako „Neomezené“ ale s limitem (např. 100 GB, 150 GB atd.), po jehož překročení je vaše připojení de-prioritizováno. V praxi, pokud překročíte tyto limity, vaše rychlosti mohou být při vytížení sítě zpomaleny (během špičky na síti) rsinc.com. Jak velké zpomalení nastane, závisí na aktuální vytíženosti sítě – při nízké zátěži nemusíte nic poznat, ale v době špičky budete mezi prvními, komu se sníží rychlost. Starší tarify Viasat měly pevné limity podobně jako HughesNet, ale novější se zaměřují na rozlišení mezi prioritními a běžnými daty.
• Starlink: Momentálně nemá pevné datové limity na svých standardních rezidenčních službách rsinc.com. Původně byl Starlink naprosto bez limitu a v letech 2023–2024 byl zaveden orientační limit 1 TB „prioritních“ dat v některých regionech (to znamená, že uživatelé překračující cca 1 TB měsíčně mohou být při přetížení zařazeni na nižší prioritu). Typický uživatel však na Starlinku naráží jen zřídka na omezení – žádné poplatky za překročení limitu ani odstávky nezažijete rsinc.com. Můžete streamovat a stahovat bez omezení, což je velký rozdíl oproti GEO poskytovatelům. Firemní a mobilní tarify Starlink mohou zahrnovat určité množství prioritních dat a poté přepnout na běžná, ale ani zde není pevná „stopka“.

V souhrnu jsou starší satelitní tarify datově velmi omezující, nové jsou volnější. U poskytovatele si vždy ověřte podrobnosti: „Neomezené“ může znamenat omezení v drobném písmu. Pokud máte tarif s datovým limitem, měli byste s daty šetřit (například velké aktualizace nebo stahování dělat v bonusovém pásmu nebo si pořídit vyšší tarif, pokud pravidelně limit překračujete). Překročení limitu obvykle znamená snížení rychlosti místo dalšího poplatku, ale právě ta nízká rychlost (například 1 Mbps) vás výrazně omezí v tom, co můžete online dělat rsinc.com. Přístup Starlinku je ohledně dat aktuálně nejpřívětivější: běžní uživatelé se mezitím nemusí obávat datových stropů.

Srovnání s ostatními možnostmi připojení k internetu

Otázka: Jak si satelitní internet stojí ve srovnání s DSL, kabelovým, optickým a mobilním internetem?
Odpověď: Satelitní internet vs. další technologie připojení: Každý typ internetu má své výhody a nevýhody, zejména pokud jde o rychlost, latenci, dostupnost a spolehlivost. Zde je rychlé srovnání:

• Satelitní internet: Největší výhodou je dostupnost – dosáhne do venkovských a odlehlých oblastí, kde jiný širokopásmový internet není dostupný getinternet.com. Není potřeba telefonní ani kabelové vedení; pokud vidíte na oblohu, často můžete využít satelit. Pokrytí je skutečně celostátní (a globální). Satelit však má vyšší latenci než jakákoli drátová služba (díky dlouhé vzdálenosti signálu) a historicky měl nižší rychlosti a přísné datové limity broadbandnow.com. Novější satelitní služby (Starlink) výrazně zlepšily rychlost i latenci, ale satelitní internet je obecně dražší za měsíc a může být ovlivněn počasím. Satelit je skvělé řešení tam, kde nic jiného nefunguje, ale pokud máte možnost připojení „po zemi“, zpravidla nabídne lepší výkon.
• DSL (Digital Subscriber Line): DSL funguje přes telefonní linky. Je rozšířené v mnoha oblastech (včetně některých venkovských regionů), ale rychlost závisí na vzdálenosti od ústředny poskytovatele. Typické rychlosti DSL se pohybují od několika Mbps až po ~100 Mbps (u novějšího VDSL či na krátkou vzdálenost), ale mnoho venkovských linek DSL má jen 5–20 Mbps. Latence u DSL je nízká (ping 20-50 ms, vhodné na hraní online her). DSL bývá levnější než satelit a není závislé na počasí. Výkon DSL ale může být špatný, pokud jste daleko od ústředny (může sotva splnit definici širokopásmového připojení) a v některých odlehlých oblastech infrastruktura DSL úplně chybí.
• Kabelový internet: Kabelové širokopásmové připojení (od společností poskytujících kabelovou TV) je běžné v příměstských a městských oblastech. Využívá koaxiální kabel s výrazně vyššími rychlostmi než DSL – běžně 100 Mbps až 300 Mbps, u novějších systémů DOCSIS až 1 Gbps. Latence je nízká (často 10-30 ms). Kabelový internet není dostupný ve většině venkovských oblastí mimo města, protože vyžaduje vybudování kabelové sítě. Kde je dostupný, je zpravidla lepší než satelit z hlediska rychlosti i stability. Nevýhodou může být sdílení sítě s ostatními sousedy, takže v době špičky rychlost může klesat (což je ale u moderních sítí menší problém). Obvykle má kabel vyšší nebo žádné datové limity a cena je střední (často v rozmezí $50–$100/měsíc). Stručně: kde je kabel dostupný, téměř vždy překoná satelit – ale jeho pokrytí nesahá do skutečně odlehlých oblastí.
• Optický (fiber-optic) internet: Optika je zlatý standard připojení. Používá optické kabely pro gigabitové rychlosti internetu (1000 Mbps a více, obvykle s symetrickými rychlostmi download/upload). Latence u optiky je extrémně nízká (někdy <10 ms). Je také velmi spolehlivé a odolné proti rušení či počasí. Nevýhodou je omezená dostupnost – optika je primárně zaváděna do měst a hustě osídlených oblastí, mnohde na venkově vůbec není getinternet.com. Kde je dostupná, bývá nejlepší volbou pro výkon (skvělé na streamování, hraní, práci, vše). Často je poměr cena/výkon výborný (některé obecní či Google Fiber tarify nabízí ve městě 1 Gbps za $70/měsíc). Ale je to nejméně pravděpodobná volba mimo hlavní trasy. Satelit dokáže pokrýt místa, kam se optika ekonomicky nevyplatí natahovat.
• Mobilní / bezdrátový internet: Sem spadá domácí internet přes 4G LTE a 5G, případně mobilní hotspoty. Tyto služby využívají mobilní síť. V některých venkovských oblastech může poskytovatel (např. Verizon, T-Mobile nebo lokální WISP) nabídnout fixní bezdrátové nebo mobilní připojení. Rychlosti jsou různé – starší 4G LTE může být 10–50 Mbps, 5G dosahuje 100–300 Mbps i více v ideálních podmínkách. Latence je nízká (srovnatelná s DSL/kabelem při dobrém signálu). Dostupnost stále roste, ale musíte být v dosahu silné základnové stanice; v úplně odloučených oblastech může být signál slabý nebo žádný, případně jsou datové tarify omezené. Mnoho mobilních tarifů má vyšší limity než satelit, ale některé stále snižují rychlost po vyčerpání (např. 100 GB) či omezují kvalitu videa. Výhodou je jednoduchá instalace (stačí modem či použití hotspotu v mobilu). Nevýhodou je kolísající výkonnost – může být pomalá při přetížení základny či na okraji pokrytí. Cena může být podobná jako u satelitu nebo nižší (některé domácí LTE/5G tarify jsou ~$50–$70/měsíc za „neomezená“ data, s podmínkami zpomalení v případě přetížení). Pokud máte silný 4G/5G signál, je domácí bezdrátový internet dobrou alternativou k satelitu s nižší latencí a bez problémů s počasím. Ale jeho dostupnost v odlehlých oblastech je nejistá – často pokrývá spíše okolí měst a hlavních silnic, ne hluboký venkov.

Shrnutí: Hlavní síla satelitního internetu je dostupnost tam, kde jiné volby nejsou getinternet.com. Pokud jde o výkon: optika > kabel > mobilní > DSL > satelit (historicky), ačkoli satelit Starlink už konkuruje DSL či mobilu a někdy i kabelu. Satelit má ale stále nevýhodu vyšší latence a obvykle přísnější datové politiky. Pokud je to možné, vždy stojí za to prověřit dostupnost „pozemních“ služeb (optika, kabel, DSL nebo fixní bezdrát), protože často nabídnou lepší uživatelský zážitek za danou cenu. Pokud ale zbyde jen satelit, je to dnes schopné řešení, které se stále zlepšuje.

Historie a budoucnost satelitního internetu

Otázka: Kdy byl satelitní internet vynalezen a jak se postupně vyvíjel?
Odpověď: Satelitní internet jako koncept sahá do druhé poloviny 20. století. Pokusy využívat satelity pro datové přenosy začaly už v 70. letech, kdy satelity začaly sloužit pro telekomunikační sítě rsinc.com. První snahy byly limitované vysokými náklady a nízkou propustností. První spotřebitelské satelitní internetové služby přišly v 90. letech. Významným mezníkem bylo uvedení služby DirecPC od Hughes Network Systems v roce 1996 – tehdy šlo o vůbec první satelitní internet pro domácnosti hughesnet.com. Tyto rané služby byly velmi pomalé podle dnešních měřítek – často bylo třeba mít dial-up na upload, zatímco stahování šlo přes satelit, přičemž rychlosti byly ve stovkách Kbps. Během 90. let zůstal satelitní internet okrajovým řešením s pomalými rychlostmi a drahou výbavou, a jak se rozšiřoval kabel/DSL, byl satelit vnímán jen jako nejzazší možnost.

Technologie ale neustále postupovala vpřed. Po roce 2000 byly vypouštěny satelity určené přímo pro internet (např. Hughes DirecWay, později Spaceway, evropský WildBlue později známý jako Viasat). Rychlosti se posouvaly k jednotkám Mbps. Mezníkem byl rok 2007, kdy evropský satelit Astra umožnil 20 Mbps– vůbec poprvé se satelitní internet dostal na hranici širokopásmových rychlostí broadbandnow.com. V USA byly novou vlnou satelity ViaSat-1 (start 2011) a Jupiter 1 od HughesNet (start 2012), které nabídly tarify s rychlostí okolo 12–15 Mbps. Po roce 2017 přišly Jupiter 2/Echostar XIX a ViaSat-2, které rychlosti dále zvýšily. V roce 2018 spustil HughesNet službu Gen5 (satelit Jupiter 2) s 25 Mbps downloadem – a poprvé splnil i americkou definici pro „broadband internet“ broadbandnow.com. Datové limity se časem zlepšovaly, ale zůstávaly omezené.

Obrovská změna v satelitním internetu nastává v 2020. letech s nástupem konstelací na nízké oběžné dráze (LEO) a nové generace vysoce kapacitních geostacionárních satelitů (GEO). SpaceX Starlink spustil veřejnou betu v roce 2020, přičemž vyslal tisíce LEO satelitů pro celosvětové pokrytí. Tento nový přístup už nabízí rychlosti přes 100 Mbps a výrazně sníženou latenci, což mění pověst satelitního internetu telarus.com. Další společnosti jako OneWeb (zaměřuje se na firemní klientelu) a Amazon (plánovaná síť Kuiper) se přidávají, takže směřujeme k rychlému, nízkolatenčnímu satelitnímu broadbandu ve velkém měřítku. Na straně GEO Viasat vypouští ViaSat-3 (ultra-kapacitní satelit) a Hughes připravuje Jupiter 3 – oba zaměřené na zvyšování rychlostí i datové kapacity (potenciálně 100+ Mbps a benevolentnější datové podmínky).

Shrnutí: satelitní internet se vyvinul z velmi pomalých začátků (služby z devadesátých let byly jen o něco lepší než vytáčené připojení) k moderním systémům, které mohou v některých případech konkurovat rychlostem DSL nebo kabelového internetu. Klíčové historické okamžiky: první spotřebitelská služba v roce 1996 hughesnet.com, postupné zlepšování v průběhu 2000s až na dvouciferné Mbps, a nedávná LEO revoluce přinášející satelitní internet s širokopásmovým výkonem telarus.com. Je to příběh překonávání obrovských technických výzev – latence, omezené šířky pásma, drahých startů – a každé desetiletí přineslo zlepšení. Dnešní uživatelé mají možnosti, které byly v době vzniku satelitního internetu jen science fiction, a trend směřuje k větší kapacitě, nižší latenci a rozšířenějšímu využití, což pomáhá překlenout digitální propast pro ty, kteří jsou daleko od jakéhokoli kabelového připojení.Otázka: Jak mohu zlepšit rychlost satelitního internetu nebo snížit latenci?
Odpověď: Existuje několik kroků, jak optimalizovat svůj zážitek se satelitním internetem (v rámci možností technologie):

• Optimalizujte nastavení satelitní antény: Ujistěte se, že je vaše satelitní anténa správně namontovaná a nasměrovaná. Pokud ji instaloval profesionál, měla by být správně nastavena, ale časem ji může například vítr nebo bouřky posunout. Zajistěte, aby měla volný výhled na oblohu (pokud je to možné, ořežte nové větve stromů, které by ji mohly blokovat). Dobře nasměrovaná anténa přijímá nejsilnější signál a pomáhá udržet nejlepší rychlost. Pokud máte podezření na problémy s nastavením (např. připojení se časem zhoršilo), kontaktujte svého poskytovatele – může anténu znovu seřídit.
• Minimalizujte překážky v domácí síti: Pro zařízení, kde potřebujete maximální rychlost nebo nejnižší latenci (například videohovory nebo hraní her na počítači), používejte kabelové připojení Ethernet. Tím se vyhnete dalšímu zpoždění nebo rušení z Wi-Fi. Pokud používáte Wi-Fi, umístěte router blízko hlavního pracovního prostoru a snižte rušení (například ho neschovávejte do kovové skříně).
• Omezte zbytečná zařízení a využití sítě: Satelitní šířka pásma je omezená, takže pokud více zařízení najednou streamuje nebo stahuje, vaše zkušenost se zpomalí. Vypněte nebo odpojte zařízení, která zrovna nepotřebujete satelliteinternet.com. Vyhněte se stahování velkých souborů nebo aktualizací v době, kdy potřebujete připojení k důležitým úkolům. Mnoho routerů umožňuje upřednostnit určitý provoz nebo zařízení – nastavením QoS (Quality of Service) zajistíte například, že pracovní notebook bude mít přednost před dětským streamováním videí během pracovního dne.
• Dávejte pozor na spotřebu dat: Pokud máte tarif s limitem dat nebo prahovou hodnotou, správné hospodaření s daty je zásadní pro udržení rychlosti. Po překročení prioritních dat rychlosti dramaticky klesnou satelliteinternet.com. Sledujte proto měsíční spotřebu v aplikaci nebo měřiči poskytovatele. Pokud stále narážíte na limit, zvažte pořízení tarifu s vyšším limitem nebo zjistěte, zda poskytovatel nenabízí bonusové zóny (časově omezená bezplatná data pro velké stahování). V krajních případech poskytovatelé jako HughesNet a Viasat umožňují dokoupit datové balíčky a obnovit plnou rychlost po zpomalení satelliteinternet.com – je to sice za příplatek, ale může pomoci v nouzi. (Uživatelé Starlinku aktuálně na datové stropy myslet nemusí, ale uživatelé jiných datových tarifů by měli rozumně plánovat datově náročné aktivity, jako je streamování nebo cloudové zálohy.)
• Snižování latence: S inherentní latencí satelitního připojení přes GEO satelity toho mnoho neuděláte – fyzikální zákony nezměníte. Použití tzv. výkonových proxy serverů nebo akcelerace TCP (někteří poskytovatelé tyto funkce zabudovali do modemů) může nepatrně zlepšit odezvu při načítání stránek, ale základní latence přes 600 ms zůstane. Pokud je pro vás nízká latence zásadní (například pro hraní her či obchodování na burze v reálném čase), jediným řešením je přejít na satelitního poskytovatele na nízké oběžné dráze (například Starlink), který má přirozeně nižší odezvu. V domácí síti se ujistěte, že například velký upload nezatěžuje vaši linku (což by zvýšilo zpoždění). Některé VPN protokoly přidávají další zpoždění – pokud musíte používat VPN přes satelit, může pomoci volba rychlejšího protokolu, například WireGuard.

Stručně řečeno, nainstalujte zařízení správně, eliminujte zbytečné zdroje zpomalení a řiďte se limity svého tarifu. GEO satelit vám sice neumožní odezvu jako optické připojení, ale můžete zajistit, že dostáváte to nejlepší, co vám služba dovolí. Jakmile budou k dispozici novější satelitní možnosti, zvažte upgrade kvůli lepší rychlosti/latenci, pokud to potřebujete.Otázka: Lze získat satelitní internet zdarma?
Odpověď: Ne, v současnosti neexistuje žádná opravdová bezplatná služba satelitního internetu pro spotřebitele. Všichni hlavní poskytovatelé vyžadují placené předplatné a specializované zařízení – provoz satelitů a pozemní infrastruktury je velmi nákladný, proto služba nemůže být zdarma. Dávejte si pozor na reklamy slibující „zdarma satelitní internet“ – pravděpodobně jde o podvod nebo dezinformaci discussions.apple.com. Minimálně budete muset zakoupit vybavení a předplatit službu. Nejbližší „bezplatnému“ satelitnímu internetu byly velmi specifické situace: například během konfliktu na Ukrajině poskytla SpaceX terminály Starlink a služby zdarma pro oblasti, které přišly o internet discussions.apple.com a některé humanitární či státní programy uhradily satelitní internet pro potřebné komunity. To jsou však výjimky. Existuje také služba Outernet/Othernet, která šíří určitá data přes satelit zdarma (jednosměrně, například zprávy nebo výukový obsah), ale nejde o plnohodnotné interaktivní připojení. Pokud chcete satelitní internet pro domácí použití, počítejte s běžnými poplatky. Pokud jsou pro vás náklady překážkou, zjistěte, zda máte nárok na nějakou státní dotaci na připojení, případně zda by vám nestačil mobilní hotspot (s levnějším tarifem). Aktuálně žádná satelitní společnost neposkytuje volně přístupný internet veřejnosti – už jen samotné zařízení stojí stovky dolarů a vypuštění satelitů miliony, proto to vše hradí z předplatného.Otázka: Mohu používat satelitní internet v obytném voze nebo na lodi?
Odpověď: Ano, v dnešní době je možné získat satelitní internet i na cestách – především díky novým technologiím – ale je tu několik specifik. Tradičně byl satelitní internet pouze pro pevné stanoviště. Služby jako HughesNet a Viasat vyžadují registraci služby na konkrétní adrese a nasměrování na specifický signál; při cestování daleko mimo tuto oblast služba nefunguje bez nového zaměření a autorizace (a antény není snadné znovu nastavovat v terénu). Někteří nadšenci si nosili přenosné antény na kempaření, ale vždy je museli ručně nastavovat a nelze je používat za jízdy satelliteinternet.com. Pro lodě dříve existovala velmi drahá stabilizovaná satelitní zařízení pro GEO satelity – obvykle jen pro velké lodě a jachty.Dnes je mobilní satelitní internet možný díky Starlinku a dalším inovacím. Starlink nabízí speciální tarif pro obytné vozy/pohyb (nyní “Starlink Roam”). Díky Starlinku si můžete anténu vzít s sebou a mít internet všude, kde je pokrytí – žádné vázání na jeden paprsek. Stačí anténu Starlink postavit v kempu a automaticky se připojí. Byla dokonce představena plochá vysoce výkonná anténa Starlink pro montáž na střechu obytného vozu nebo lodi, která umožňuje použití za jízdy (sama vyhledává satelity v pohybu). Uživatelé hlásí úspěšné streamování i práci při jízdě po dálnici nebo plavbě. Je třeba počítat s vyššími náklady na mobilní zařízení a tarif (anténa pro pohyb stojí kolem 2 500 USD, námořní tarify mohou být několik stovek dolarů měsíčně), ale základní RV tarif (pro stání) je často podobný standardnímu (okolo 120 USD měsíčně).Pro obytné vozy dnes znamená možnost zaparkovat kdekoli a mít internet zásadní změnu pro digitální nomády. Jen pamatujte, že překážky jako stromy nebo skalní stěny dokáží zablokovat i Starlink – stále je nutný výhled na oblohu. Pro lodě, zejména u pobřeží nebo na jezerech, Starlink funguje v dosahu asi 100 mil od pobřeží (pro zaoceánské lodě má Starlink speciální námořní tarif). Tradiční námořní satelitní internet (Inmarsat, KVH atd.) stále existuje, je ale velmi drahý a pomalý (používá se hlavně pro e-mail/volání na moři). Starlink rychle zaujímá pozici hlavního řešení pro jachtaře, kteří chtějí skutečný internet na vodě.Shrnutí: Používání satelitního internetu v obytných vozech/lodích je uskutečnitelné:

• Pokud potřebujete připojení při stání (zaparkováno, zakotveno), můžete používat spotřebitelské satelitní možnosti (někteří používají běžnou Starlink anténu na každém stanovišti).
• Pokud chcete připojení za jízdy, potřebujete speciální zařízení (například pohyblivou anténu Starlink nebo profesionální automaticky směrovanou GEO anténu).
• Vždy anténu zajistěte a dodržujte podmínky poskytovatele (Starlink Roam například umožňuje použití v různých regionech, ale při delším opuštění domovské země nebo vstupu do nepodporovaných zemí platí určitá omezení).

Závěrem: Éra spolehlivého internetu v obytném voze či na lodi je díky novým LEO satelitním službám tady. Již není omezena jen na stání či drahé námořní systémy. Pro každého, kdo cestuje mimo civilizaci, může satelitní internet zajistit spojení, pokud správně spravujete zařízení a předplatné.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi satelity LEO a GEO v internetových službách?

• Diagram porovnávající pozice satelitů na nízké oběžné dráze Země (LEO) a geostacionární oběžné dráze (GEO).
  Geostacionární (GEO) satelity obíhají asi 35 000 km nad rovníkem Země a zůstávají pevně nad jedním bodem (obíhají stejnou rychlostí, jakou se Země otáčí). GEO satelit je tedy v podstatě „zaparkovaný“ nad jedním místem. Díky této velké výšce každý GEO satelit pokrývá obrovskou oblast – stačí tři GEO satelity a pokryjí téměř celou Zemi (kromě polárních oblastí). Například jeden GEO satelit pokryje celé území USA. To znamená, že pro globální pokrytí nepotřebujete mnoho satelitů (historicky firmy používaly několik velkých satelitů) telarus.com. Nevýhodou je vzdálenost: signál potřebuje asi 0,25 sekundy na cestu nahoru nebo dolů, což znamená zpoždění (latenci) okolo 500–700 ms při obousměrné komunikaci telarus.com. Také kapacita GEO satelitu (šířka pásma) je sdílena mezi všechny uživatele pod tím velkým „deštníkem“, takže dříve byly rychlosti na uživatele nízké (nové GEO satelity s vysokou propustností však mají výrazně vyšší kapacitu než starší verze). Příklady: HughesNet a Viasat využívají GEO satelity, stejně jako satelitní TV služby. Vaše satelitní anténa pro GEO míří na pevné místo na obloze. GEO satelity jsou velké, drahé (více než 100 milionů dolarů za kus), ale stačí jich jen pár pro provoz celosvětové sítě (nicméně kapacita může být omezením, protože každý satelit musí obsloužit mnoho uživatelů).
• Satellity na nízké oběžné dráze Země (LEO) obíhají mnohem blíž Zemi, často ve výšce asi 500 až 2 000 km broadbandnow.com. Protože nejsou na jednom místě, rychle se pohybují po obloze. Z pohledu uživatele je konkrétní LEO satelit v dosahu jen několik minut, pak ho vystřídá jiný atd. Pro zajištění nepřetržitého spojení LEO systémy potřebují souhvězdí mnoha satelitů vzájemně koordinovaných telarus.com. Velkou výhodou je kratší vzdálenost: latence může být jen 20–40 ms, téměř na úrovni pozemního internetu telarus.com. Každý satelit přitom pokrývá najednou menší oblast, což může znamenat více šířky pásma na uživatele v dané oblasti (a síť může prostorově znovu využívat frekvence). LEO satelity převezmou spojení vždy, když se jeden vzdálí a druhý přijde do zorného pole – vše je plynule řízeno softwarem a uživatelskými anténami, které je sledují. Příklady: SpaceX Starlink (plánuje přes 12 000 satelitů), OneWeb (plánuje 648 satelitů) jsou LEO souhvězdí pro internet. LEO satelity jsou menší a jednotlivě levnější než GEO, ale je jich zapotřebí mnohem víc. Také vyžadují hustou síť pozemních stanic a pokročilý software pro správu pohyblivé sítě. Složitost je vyšší, ale výkon je lepší (nízká latence, vysoká rychlost) a pokrytí může být skutečně globální (včetně polárních oblastí, které GEO příliš dobře nezvládá).

Ve zkratce, GEO vs LEO: GEO satelity = velmi vysoká oběžná dráha, satelit je vzhledem k Zemi stacionární, stačí tedy jen několik satelitů a jednoduché fixní uživatelské antény, ale s vyšší latencí a možnými limitacemi kapacity. LEO satelity = nízká oběžná dráha, pohybují se po obloze, vyžadují mnoho satelitů a sledovací antény, ale nabízejí nízkou latenci a schopnost obsloužit mnoho uživatelů s vyšší propustností na osobu. Existují i MEO (střední oběžná dráha) systémy, které létají v mezilehlých výškách (např. okolo 5 000–12 000 km) a snaží se oba přístupy vyvážit – příkladem je síť O3b ve výšce asi 8 000 km, která má latenci kolem 150 ms a používá se pro telekomunikační „backhaul“ v odlehlých oblastech. Pro běžný internet jsou v roce 2025 hlavní přístupy GEO (tradiční) a LEO (nastupující). Každá dráha má své místo: GEO je osvědčené a spolehlivé pro široké pokrytí (a je ideální např. pro satelitní TV), zatímco LEO je špičkové pro nízkou latenci a vysokou rychlost. Budoucí sítě mohou oba typy zkombinovat a vytěžit z obou výhod telarus.com telarus.com.