Uvnitř digitálního boje Burundi: Pravda o přístupu k internetu a satelitním řešením

Burundi, malá vnitrozemská země ve východní Africe, čelí krizi digitální konektivity. Navzdory mírným zlepšením v posledních letech zůstává jednou z nejméně připojených zemí na světě, kdy v letech 2023–2024 využívalo internet pouze asi 11–12 % obyvatel Burund ecofinagency.com datareportal.com. Tato zpráva se podrobně zabývá současným stavem přístupu k internetu v Burundi – od dostupnosti mobilních a širokopásmových sítí po nástup satelitního internetu – a zkoumá hráče, politiky, výzvy a příležitosti formující digitální budoucnost země. V regionu, kde sousedé jako Rwanda a Tanzanie rychle postupují vpřed, je boj Burund o překlenutí digitální propasti naléhavý a poučný zároveň. Níže zkoumáme fakta za titulky a jaká řešení (včetně nových satelitních služeb) by mohla konečně propojit miliony neobsluhovaných obyvatel Burundi.

Současný stav přístupu k internetu v Burundi

Internetová krajina Burundi se vyznačuje extrémně nízkou penetrací, značnou závislostí na mobilních sítích a minimálním počtem pevných přípojek. Na začátku roku 2025 používalo internet pouze asi 1,78 milionu lidí z přibližně 14 milionů obyvatel (zhruba 12,5 % penetrace) datareportal.com. Jinými slovy, téměř 88–90 % populace je offline datareportal.com ecofinagency.com. To řadí Burundi na samý konec globálního žebříčku konektivity. Ti, kdo jsou online, se k internetu většinou připojují přes mobilní telefony: ohromujících 99,6 % internetových předplatných tvoří mobilní širokopásmová připojení documents1.worldbank.org, zatímco pevné širokopásmové připojení (např. DSL, optické vlákno) je v domácnostech takřka neexistující (pouze ~0,3 % domácností mělo před pár lety kabelový internet documents1.worldbank.org). V roce 2023 bylo v celé zemi evidováno pouze kolem 3 000 pevných širokopásmových přípojek theglobaleconomy.com, což zdůrazňuje výjimečnost kabelového/DSL/optického připojení.

Mobilní internet: Vzhledem k absenci pevných linek jsou Burunďané závislí na mobilních sítích. Na začátku roku 2025 bylo v zemi aktivních asi 8,04 milionu mobilních přípojek (SIM karet, včetně pouze hlasových) – což představuje 56,6 % populace datareportal.com – přičemž mnoho z nich jsou základní 2G/3G předplatná. Vysokorychlostní přístup k internetu je do značné míry omezen na města a menšinu uživatelů. Země zavedla 3G teprve v roce 2011 a 4G LTE v letech 2016–2017, přičemž pokrytí je mimo města slabé. V roce 2023 4G sítě pokrývaly pouze asi 32 % populace ecofinagency.com, převážně v Bujumbuře (obchodní hlavní město) a několika městech. 3G dosáhlo pouze kolem 53 % obyvatel ecofinagency.com. Naproti tomu základní 2G signály (vhodné pro volání a SMS, ale nikoliv skutečný internet) dosahují asi 97 % populace ecofinagency.com. To znamená, že rozsáhlé venkovské oblasti mají buď žádný internet, nebo jen velmi pomalé 2G/EDGE připojení. Pro většinu obyvatel Burundi na venkově – více než 84 % populace žije na venkově datareportal.com – jsou věci jako streamování videa, videokonference nebo i načtení webových stránek s velkým množstvím obrázků nedostupné.

Rychlosti širokopásmového připojení: Kvalita internetového připojení v Burundi je obecně špatná. Průměrné rychlosti patří mezi nejnižší na světě. Typická rychlost stahování je v jednociferných hodnotách (Mbps). Například střední rychlost pevného širokopásmového připojení byla v roce 2024 pouze ~5,8 Mbps datareportal.com. Mobilní širokopásmové připojení je často ještě pomalejší kvůli přetíženým 3G sítím – měření ukazují průměrné rychlosti stahování pouhých 2–6 Mbps v posledních letech pulse.internetsociety.org. Pro srovnání, celosvětový průměr přesahuje 60 Mbps. To znamená, že i ti, kdo mají v Burundi přístup k internetu, často zažívají pomalé a nespolehlivé služby, které omezují využívání moderních aplikací a služeb.

Vzorce používání internetu: Vzhledem k omezením je využití internetu obvykle zaměřeno na základní aktivity – aplikace pro zasílání zpráv, lehké prohlížení webu a sociální sítě (kde jsou dostupné). Pouze 7,7 % Burunďanů používá sociální média (asi 1,09 milionu uživatelů v roce 2025) datareportal.com, což ukazuje, že pokročilé online aktivity jsou omezeny na malou část populace. Mezi hlavní online demografii patří městská mládež a profesionálové. Většina občanů však zůstává nepřipojená, zejména v odlehlých provinciích. Digitální propast – mezi městem a venkovem, stejně jako mezi Burundi a zbytkem světa – je výrazná a přetrvávající.

Hlavní poskytovatelé internetových služeb (ISP) a operátoři

Přestože je míra konektivity nízká, v telekomunikačním sektoru Burundi působí několik hráčů soupeřících na náročném trhu. Mobilní sektor je hlavním motorem internetových služeb a tradičně zde působí čtyři mobilní operátoři (MNO):

• Econet Leo: Společnost Econet, dceřiná společnost Econet Wireless, byla založena v roce 2003 jako průkopnický mobilní operátor v Burundi operatorwatch.com. Vybudovala rozsáhlé pokrytí 2G a v roce 2011 představila 3G, následně v Bujumbuře v roce 2017 zavedla 4G LTE operatorwatch.com. Po mnoho let měl Econet Leo největší základnu zákazníků. V roce 2020 měl přibližně 47% podíl na trhu mobilních přípojek documents1.worldbank.org, což jej v té době řadilo mezi tržní lídry. Nabízí GSM hlas, SMS a datové služby po celé zemi.
• Lumitel (Viettel Burundi): Relativně nový účastník trhu, Lumitel zahájil činnost v roce 2015 a je vlastněn skupinou Viettel (z Vietnamu) operatorwatch.com. Lumitel agresivně rozšiřoval pokrytí, když v roce 2016 spustil první celonárodní síť 4G/LTE (současně uvedl LTE v 6 provinciích) operatorwatch.com. Nyní má největší síť vysílačů – asi 591 lokalit podle posledních údajů scirp.org – což výrazně převyšuje konkurenci v dosahu na venkově. Lumitel rychle získal zákazníky díky nabídce vysokorychlostních dat; v roce 2020 obsadil asi 42 % mobilního trhu documents1.worldbank.org a předčil Econet v adopci 4G. Dnes je Lumitel často považován za faktického hlavního operátora pro datové služby díky pokrytí ve všech 18 provinciích a pokračujícím investicím do infrastruktury.
• Onatel (Onamob): Onatel je státem vlastněný (původně monopolní) telekomunikační podnik, založený v roce 1979. V roce 2006 byl částečně privatizován (51% podíl měl Vivendi) operatorwatch.com. Mobilní divize Onatelu působí pod značkou „Tempo“ (někdy označovanou jako ONAMOB). Nabízí celonárodní 2G GSM služby a v omezených oblastech 3G/4G. Onatel však zůstal pozadu: na počátku 20. let 21. století 100 % mobilních zákazníků Onatelu využívalo pouze 2G bez 3G/4G, což odráží jeho zaostávání v modernizaci documents1.worldbank.org. Jeho podíl na mobilním trhu je malý (pravděpodobně pod 10 %). Silnou stránkou Onatelu jsou naopak pevné služby: provozuje pevnou telefonní síť a v Bujumbuře vybudoval 200 km dlouhou optickou metropolitní síť pro firemní a státní klientelu documents1.worldbank.org. Nabízí také ADSL internet a pronajaté linky omezené skupině zákazníků. Navzdory své tradici má Onatel těžkosti v oblasti mobilních dat a více se soustředí na velkoobchodní infrastrukturu.
• Smart Burundi: Smart vstoupil na trh v roce 2013 (oficiálně zahájil služby v roce 2019) jako součást telekomunikační skupiny Agence Smart Africa operatorwatch.com. Profiloval se jako nízkonákladový operátor s inovativními tarify a do roku 2020 si zajistil asi 5–6 % mobilního trhu. Jeho působení však bylo krátkodobé – v roce 2022 regulační úřad uzavřel Smart Burundi kvůli neplacení daní a propadlé licenci operatorwatch.com. ARCT (Agence de Régulation et de Contrôle des Télécommunications) nařídil ukončení provozu v srpnu 2022, s odůvodněním dluhu asi 3,2 milionu USD na daních operatorwatch.com. Po uzavření Smart museli jeho zákazníci přejít k jiným poskytovatelům. Dnes má Burundi fakticky tři aktivní mobilní operátory (Econet, Lumitel, Onatel), kteří ovládají trh.

Kromě mobilních operátorů zde působí několik menších ISP a poskytovatelů podnikových sítí. Mezi ně patří například CBINET, Spidernet a USAN a další documents1.worldbank.org. Zaměřují se často na specifické segmenty trhu, například poskytování pevného bezdrátového širokopásmového připojení nebo VSAT spojení firmám, nevládním organizacím a vládním úřadům v hlavním městě. Trh s pevnými přípojkami je velmi malý: celkový počet předplatných pevných internetových služeb je jen několik tisíc. Výrazné je, že CBINET ovládá segment pevného širokopásmového připojení s podílem asi 66 % tohoto malého trhu documents1.worldbank.org. Někteří ISP přeprodávají kapacitu od mobilních operátorů či národní páteřní sítě. Celkově však tito poskytovatelé nemají širokou spotřebitelskou působnost a průměrný Burunďan jejich služeb pravděpodobně nikdy nevyužil. Pro většinu lidí znamená internetové připojení totéž co mobilní služby od jednoho ze tří hlavních operátorů.

Internetová infrastruktura: páteřní síť a poslední míle připojení

Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k internetovým problémům Burundi, je stav jeho infrastruktury. Zatímco se páteřní komunikační síť v posledním desetiletí výrazně zlepšila, připojení poslední míle pro koncové uživatele zůstává velmi omezené – zvláště mimo města.

Národní optická páteř: S podporou mezinárodních partnerů Burundi investovalo do národní optické páteřní sítě, která přenáší data napříč zemí. Konsorcium zvané Burundi Backbone System (BBS) bylo spuštěno v roce 2013 za účelem výstavby a provozování této infrastruktury. BBS od té doby vybudovalo optické spoje ve všech 18 provinciích, čímž vytvořilo kruhovou a rozbočovací síť propojující hlavní města scirp.org. Páteř měla zprvu skromnou kapacitu (cca 16 Gbps návrhové kapacity) scirp.org, ale byla postupně modernizována. Od roku 2019 BBS nainstalovalo moderní DWDM zařízení a zvládne 40 Gbps (rozšiřitelných na 100 Gbps) na hlavních liniích documents1.worldbank.org documents1.worldbank.org. Optické trasy často kopírují hlavní silnice, propojují Bujumburu, Gitegu (politické hlavní město) a provinční centra. Mobilní operátoři navíc vybudovali své vlastní optické úseky: samotný Lumitel položil přibližně 3 300 km optických kabelů, aby rozšířil konektivitu ke svým vysílačům a pobočkám po všech provinciích documents1.worldbank.org. Onatel, jak již bylo zmíněno, udržuje metropolitní optickou síť v Bujumbuře (200 km) documents1.worldbank.org, která propojuje vládní budovy, banky a ISP ve městě.

Mezinárodní kapacita: Burundi jako vnitrozemský stát nemá přímé napojení na podmořské kabely. Namísto toho spoléhá na terestrické optické spoje přes sousední země, aby se napojilo na podmořské kabely. Burundi je aktuálně připojeno ke globálnímu internetu přes podmořský kabel EASSy (East African Submarine System), který končí na pobřeží Indického oceánu. Data umožňují mezistátní spoje z Rwandy a Tanzanie přes šest mezistátních optických přechodů, které zapojují Burundi do sítě kabelu EASSy documents1.worldbank.org. Koncem roku 2019 podepsal BBS rovněž desetiletý kontrakt s Tanzania Telecommunications (TTCL) pro přístup k dalšímu podmořskému kabelu (SEACOM) jako zálohu documents1.worldbank.org. Tyto dohody dávají Burundi několik cest do internetové „páteře“ a výrazně zvýšily potenciální kapacitu. Země už není závislá na drahých satelitních linkách pro mezinárodní provoz (což je proti minulosti zásadní změna). Dostupná kapacita však výrazně přesahuje skutečné využití. V roce 2019 si burundští ISP zakoupili celkovou mezinárodní kapacitu asi 7,1 Gbps, ale skutečně využívali pouze 2,3 Gbps (32 %) z toho documents1.worldbank.org. To znamená extrémně nízkou mezinárodní šířku pásma na obyvatele – zhruba 591 bitů za sekundu na osobu, což je jedna z nejnižších hodnot na světě documents1.worldbank.org. Například v sousední Keni činila šířka pásma na obyvatele desítky tisíc bitů za sekundu. Skutečnost, že Burundi využívá jen malou část dostupné páteřní kapacity, podtrhuje, že úzké hrdlo je na straně „poslední míle“ a uživatelské poptávky, nikoliv v jádru sítě. Jinými slovy, optické kabely sice vedou celou zemí, ale většina občanů k nim připojená není.

Poslední míle a mobilní síť: Hlavní pohon poslední míle v Burundi zajišťují mobilní vysílače. Tři mobilní operátoři zde dohromady provozují stovky základnových stanic (celkem kolem 800+). Pouze Lumitel má přibližně 591 věží/míst scirp.org, Econet Leo přibližně 186 míst scirp.org a Onatel/Tempo zřejmě ještě méně. Tyto věže poskytují 2G hlas/SMS téměř všude, 3G v mnoha distriktech a 4G LTE hlavně ve městech a podél hlavních silnic. Přesto velké části země stále nemají pokrytí moderním datovým signálem. Nedávný průzkum (2023) zjistil, že 67,8 % obyvatel nemělo k dispozici 4G signál a 46,8 % ani 3G ecofinagency.com. Některé vzdálené komuny postrádají i 2G (okolo 3 % obyvatel je mimo pokrytí 2G) ecofinagency.com. Nízká hustota věží v rurálním Burundi je dána kombinací náročného terénu (kopce a venkovské „colline“), vysokých nákladů a nízkých očekávaných zisků z řídce osídlených oblastí. Problémům zhoršují i potíže s napojením a energetickou infrastrukturou: přes 85 % základnových stanic musí používat dieselové generátory, protože elektrická síť tam buď vůbec nevede, nebo není spolehlivá scirp.org. To výrazně zvyšuje provozní náklady a rozšiřování rurálních telekomunikací tím není ekonomicky lákavé (palivo a údržba pro vzdálené vysílače jsou drahé).

Kvůli těmto faktorům je přístup poslední míle silně koncentrován ve městech a jejich okolí, jako je Bujumbura, Gitega, Ngozi, Rumonge aj. Ve městech mají lidé daleko vyšší šanci najít 3G/4G signál a místní ISP nabízející Wi-Fi či optiku do kanceláří. Naopak, venkované často musejí jít na vrchol kopce nebo cestovat do města, aby zachytili i základní mobilní signál. Vláda si tuto propast uvědomuje a investuje do programů rozšiřujících připojení poslední míle (viz Politika níže). Do doby, než tyto snahy přinesou výsledky, zůstane páteřní optika Burundi nevyužita, protože problém „poslední míle“ – tedy dovedení konektivity do domovů a vesnic – zůstává nevyřešen.

Vládní politika, regulace a strategie digitálního rozvoje

Burundská vláda i její regulátor si jsou akutně vědomi digitálního deficitu země a předložili různé politiky a plány k jeho řešení. Implementace je však pomalá kvůli finančním, politickým a kapacitním omezením. Zde načrtáváme regulační prostředí a klíčové strategie:

• Regulační orgány: Agentura pro regulaci a kontrolu telekomunikací (ARCT) je telekomunikační regulátor Burundi. ARCT dohlíží na udělování licencí, přidělování spektra, kvalitu služeb a ochranu spotřebitelů v sektoru. Aktivně vymáhá dodržování pravidel – například ARCT v roce 2022 uzavřela Smart Burundi kvůli neplacení daní a licenčním problémům operatorwatch.com. ARCT rovněž spravuje spektrum a v poslední době se připravuje na nové technologie typu 5G. Koncem roku 2023 ARCT oznámila plán zavedení 5G, vyčlenila pásma (700MHz, 2.3GHz, 2.6GHz, 3.5GHz, 26GHz) a umožnila operátorům zahájit testování 5G v roce 2024 developingtelecoms.com. Regulátor konstatoval, že omezené spektrum je překážkou pro 5G, ale plánuje frekvence vydražit nebo přidělit a umožnit komerční spuštění 5G do poloviny 2024 developingtelecoms.com developingtelecoms.com. To ukazuje progresivní postoj, i když 5G bude pravděpodobně zpočátku omezeno na Bujumburu (a skeptici upozorňují, že Burundi má naléhavější mezery v pokrytí, které je potřeba nejdříve zaplnit, než bude mít 5G efekt).
• Národní strategie ICT/digitální rozvoj: Vládní vize pro ICT sektor je shrnuta v politikách jako Národní politika rozvoje ICT 2010–2025 (často označována jako PNDTIC). Plán stanovuje ambiciózní cíle na cestě k tomu, aby se Burundi stalo „centrem excelence v digitálním rozvoji“ a zahrnuje cíle v oblasti rozšiřování infrastruktury, e-governmentu a digitální gramotnosti. Ve skutečnosti byl pokrok v těchto cílech pomalý. Koncem let 2010 většina cílů PNDTIC (jako rozšíření telecenter, počítače ve školách atd.) nebyla dosažena kvůli nestabilitě a nedostatku zdrojů. V poslední době je digitální rozvoj uznán jako průřezový faktor i v Národním rozvojovém plánu 2018–2027, což znamená, že vláda si uvědomuje, jak je konektivita zásadní pro sociální a ekonomický rozvoj. Pro koordinaci existuje samostatné ministerstvo (aktuálně Ministerstvo komunikace, informačních technologií a médií) i národní ICT exekutivní sekretariát (SETIC), který dohlíží na realizaci digitálních projektů. Burundi ale stále nemá zcela aktuální širokopásmovou strategii či univerzální přístupovou politiku – mimo to, co ARCT a Ministerstvo prosazují skrze jednotlivé projekty.
• Univerzální služba a venkovská konektivita: Jedním z pozitivních bodů je využití fondu univerzální služby (USF) na řešení mezer v pokrytí venkova. V letech 2023–2025 spustila vláda (s podporou Světové banky) v rámci programu „Podpora základů digitální ekonomiky“ iniciativu pro financování zavádění 4G ve venkovských oblastech ecofinagency.com. USF financuje projekt rozšíření mobilního širokopásmového internetu do 178 venkovských komunit („collines“), které nyní mají buď minimální, nebo žádnou službu ecofinagency.com. V květnu 2025 byla operátorům vypsána veřejná soutěž na výstavbu infrastruktury v těchto oblastech, s cílem pokrýt 4G nebo alespoň 3G zhruba 786 000 dalších obyvatel venkova ecofinagency.com. Zavádění se plánuje po etapách: nejprve 17 míst s 2G, ale bez datových služeb, dále 69 lokalit pokrytých pouze jedním operátorem, a nakonec 92 míst v podstatě bez jakékoliv sítě ecofinagency.com. Důležité je, že tento projekt podporuje sdílení infrastruktury a národní roaming – vláda chce, aby věž postavená jedním operátorem byla k dispozici ostatním, čímž zajistí služby všem komunitám bez ohledu na poskytovatele ecofinagency.com. Sítě musí být také napájeny obnovitelnou energií (solární) a být odolné vůči klimatu ecofinagency.com, což řeší energetický problém. Tento venkovský program podpořený digitální iniciativou Světové banky (PAFEN) představuje významný politický impuls ke zmenšení digitální propasti mezi městem a venkovem ecofinagency.com. Pokud bude úspěšný, může v příštích letech zvýšit národní úroveň pokrytí a mírně posunout penetraci internetu nahoru.
• Regulace trhu a konkurence: Burundská vláda oficiálně podporuje konkurenci mezi poskytovateli, ale trh je malý. Částečná privatizace Onatelu v roce 2006 a udělení licencí novým subjektům (jako Smart a Lumitel v 10. letech) měly vést ke zvýšení konkurence. Ceny do jisté míry klesly, ale cenová dostupnost zůstává problémem (více v další části). ARCT někdy zasahovala – například zavedením registrace SIM a regulací terminačních poplatků – ale nejsou známa žádná cenová omezení nebo striktní regulace datových tarifů pro koncové uživatele. Vláda také nezavedla specifické daně na sektor (například poplatky za sociální sítě, jako v Ugandě), pravděpodobně proto, že uživatelská základna je už tak nízká. Běžné daně z telekomunikačních tržeb a dovozní cla na zařízení však výslednou cenu pro uživatele zvyšují nepřímo. Pozitivní je, že Burundi zřídilo národní internetový výměnný bod (IXP) pro udržení místního provozu v zemi. Provozovaný BBS znamená IXP a cache servery, že asi 52 % nejpopulárnějšího webového obsahu je dostupných z lokálního serveru nebo cache v Burundi pulse.internetsociety.org. To zlepšuje rychlosti třeba u Google, Facebooku nebo YouTube a snižuje závislost na mezinárodní kapacitě. Je to tichý, ale důležitý prvek digitální strategie země pro optimalizaci toho mála konektivity, co je k dispozici.
• Digitální gramotnost a inkluze: Tvořitelé politik si uvědomují, že infrastruktura sama nestačí – Burundi potřebuje lidský potenciál pro využívání internetu. Programy pro rozvoj digitálních dovedností, integrace ICT do vzdělávání a tech huby jsou zatím v počátcích. Například „BujaHub“ v Bujumbuře si klade za cíl vyškolit mladé lidi a podnikatele v digitálních dovednostech. Pozornost je věnována i genderové inkluzi, protože historicky má méně žen přístup k internetu. Tyto snahy zatím nejsou rozšířené, ale tvoří součást komplexního vládního přístupu v rámci agendy rozvoje digitální ekonomiky (často s podporou dárců). Zlepšení digitální gramotnosti a informovanosti je vnímáno jako klíč ke zvýšení poptávky po internetových službách, což následně zvyšuje komerční atraktivitu pro investice poskytovatelů.

Souhrnně lze říci, že politické prostředí Burundi se pomalu vyvíjí od základního zajištění konektivity směrem k pokročilejším tématům (5G, kyberbezpečnost, digitální služby), ale základní otázka zůstává: jak cenově dostupně připojit většinu populace. Nedávné kroky vlády – aktivace USF pro venkov, jednání se satelitními poskytovateli jako Starlink a plánování pro 5G – ukazují víceprvkovou strategii pro možný technologický skok. Následující části se věnují zásadnímu problému cenové dostupnosti a novým satelitním řešením, která vzbudila zájem jako možní „game-changers“.

Problémy s dostupností, kvalitou a přístupností

Digitální boj Burundě není jen otázkou signálu a vysílačů – velmi zásadní jsou také ekonomické překážky a sociální rozdíly. I tam, kde je internet technicky dostupný, si většina obyvatel Burundě nemůže dovolit být pravidelně online, nebo čelí jiným překážkám (například nedostatek elektřiny nebo dovedností). Zde podrobně popisujeme hlavní bariéry v přístupnosti:

Vysoké náklady na internetová data: Cena dat v Burundě patří k nejvyšším na světě v poměru k příjmu. Podle Komise pro širokopásmové připojení OSN je „dostupný“ internet definován jako 1 GB mobilních dat za cenu maximálně 2 % průměrného měsíčního příjmu. Burundi tuto hranici výrazně překračuje. Ještě před několika lety byla cena 1 GB mobilních dat asi 13,6 % HNP na obyvatele documents1.worldbank.org – více než 6krát převyšuje cílovou hranici dostupnosti. (Pro srovnání, 1 GB dat v sousední Keni nebo Rwandě stojí pouze ~3 % příjmu documents1.worldbank.org.) V praxi tak základní 1GB měsíční balíček může zabrat dva týdny výdělků průměrného Burunďana. Není tedy divu, že většina lidí si kupuje jen malé balíčky (pár MB) nebo užívá základní internet zdarma pouze výjimečně. Vysoké ceny jsou způsobeny nízkými úsporami z rozsahu, vysokými provozními náklady poskytovatelů a zdaněním – to vše se promítá do cen pro koncové uživatele. I mobilní hlasové a textové služby, byť běžnější, používá jen asi 20 % obyvatel v rámci předplatného ecofinagency.com – což znamená, že 80 % obyvatel Burundě ani nemá tarif na mobilní telefon, natož na data. Mnoho lidí je odkázáno na půjčování zařízení či společné používání telefonů.

Cena zařízení a elektřina: Nad rámec cen dat je pořízení zařízení s přístupem na internet obrovskou výzvou. Burundi patří mezi nejchudší země světa (HDP na obyvatele je pouze několik set dolarů). Základní smartphone za 40–50 $ je pro mnoho lidí nedostupný. Podle průzkumu Alliance for Affordable Internet by v Burundě průměrný člověk musel vydat na nejlevnější smartphone (okolo 52 $) až 221 % svého měsíčního příjmu itweb.africa. Jinými slovy, telefon zde stojí více než dva celé měsíční výdělky obyčejného občana itweb.africa. Tento ohromující údaj (pro srovnání – v zemích jako Botswana nebo Jamajka je smartphone jen na úrovni ~4–5 % měsíčního příjmu itweb.africa) vysvětluje, proč je rozšíření chytrých zařízení tak nízké. Na trhu převažují použité a základní tlačítkové telefony; chytré telefony se rozšiřují, ovšem hlavně mezi městskou mládeží a profesionály. Navíc i lidé, kteří si smartphone pořídí, čelí problému s nabíjením – pouze cca 11 % populace má přístup k elektřině (mnohé venkovské oblasti jsou mimo rozvodnou síť), takže i samotné udržení zařízení nabitého je obtížné. Lidé často chodí nabíjet telefon do obchodních center (za poplatek) nebo používají autoakumulátory/solární panely dle dostupnosti. Nedostatek spolehlivé infrastruktury pro napájení obzvlášť postihuje venkov a činí pravidelné používání internetu ještě méně reálné.

Rozdíl mezi městem a venkovem: Připojení v Burundě je velmi koncentrované ve městech. Jen asi 15 % obyvatel Burundě žije ve městech datareportal.com, přesto právě tato menšina má naprostou většinu přístupu k internetu. Ve městech je pokrytí 4G/3G, více poskytovatelů, veřejné Wi-Fi a zámožnější klientela. Oproti tomu ve venkovských vesnicích je možné najít nejvýše slabý 2G signál a prakticky žádné lokální internetové služby. Statistika to jasně ilustruje: penetrace internetu v Bujumbuře a několika dalších městech je výrazně nad národním průměrem 12 %, zatímco v mnoha venkovských oblastech je prakticky nulová. Státní projekt venkovského 4G má tento stav změnit tím, že přivede pokrytí do 178 komunit na venkově ecofinagency.com, ale i kdyby byl úspěšný, využívání může zůstat nízké, pokud se nezlepší dostupnost a povědomí obyvatel. Lidé z venkova dále čelí jazykovým a obsahovým bariérám – většina internetového obsahu je v angličtině či francouzštině, zatímco mnohým obyvatelům je bližší kirundština a mají omezené vzdělání. Digitální gramotnost je tedy problém: velká část populace nikdy nepoužila počítač ani internet; i kdyby byl dostupný, bude pro rozšíření potřeba školení a obsah v místním jazyce.

Kvalita služeb: U těch, kdo se již připojí, bývá síť často problematická. Přetížené sítě vedou k častým výpadkům hovorů a velmi pomalému načítání, obzvlášť ve špičce. V hlavním městě se uživatelé setkávají s kolísající rychlostí dat i tím, že připojení často klesne téměř na nepoužitelnou úroveň, když je připojeno více lidí. Je to i proto, že operátoři mají omezené spektrum a kapacity – například regulátor uvolnil další pásma (700 MHz atd.) až na konci roku 2023 developingtelecoms.com, předtím měli operátoři úzké pásmo i pro 4G. Navíc velká historická závislost na satelitu jako části páteřního provozu (a stále v záloze) znamenala vyšší latenci. Přechod na optický páteřní spoj situaci vylepšil, ale poslední míle je stále často řešena mikrovlnnými spoji, které ovlivňuje např. počasí (déšť, blednutí signálu). Celkově průměrný uživatel v Burundě nejenže platí za data velmi draze, ale dostává i relativně nekvalitní službu, a to jak co do rychlosti, tak spolehlivosti. Tím se snižuje vnímaná hodnota internetu a může to odrazovat nové uživatele (proč platit tolik za tak málo?).

Sociální a genderové rozdíly: V rámci obecně nízkého využívání internetu jsou některé skupiny ještě více vyloučené. Ženy v Burundě využívají internet méně než muži (digitální genderová propast je běžná v nízkopříjmových zemích), a to často kvůli horší dostupnosti zařízení, nižší finanční autonomii a sociálním normám. Vzdělaní lidé a ti, kteří umí francouzsky nebo anglicky, mají s online světem méně problémů než ti, kdo ovládají pouze kirundštinu. Digitální propast tak kopíruje a v budoucnu může i prohlubovat stávající sociální nerovnosti. Vláda i neziskové organizace spustily první drobné iniciativy (například kurzy pro podnikatelky v oblasti digitálních technologií), ale vše je zatím v začátcích.

Stručně řečeno, problém připojení v Burundě je mnohorozměrný: infrastruktura je nezbytná, ale není sama o sobě řešením. Zlepšit se musí dostupnost z hlediska financí, zařízení, elektřiny i uživatelských dovedností zároveň. Pokud se nesníží ceny a nezvýší hodnota přístupu k internetu, pouhá výstavba sítí (nebo i spuštění satelitů) ještě neznamená masové rozšíření připojení. V další sekci se zaměříme na jeden z možných slibných přístupů k řešení některých zmíněných problémů: internetové připojení přes satelit, které by mohlo obejít některé infrastrukturní bariéry – ale má své vlastní náklady a omezení.

Internet přes satelit: VSAT a nové LEO služby

S ohledem na obtížnou geografii a chybějící infrastrukturu v Burundě je internet přes satelit dlouhodobě považován za řešení pro připojení odlehlých a znevýhodněných oblastí. Ještě nedávno byl satelitní internet (VSAT) v Burundě využíván pouze omezeně korporacemi, ambasádami a neziskovkami kvůli vysokým nákladům. S nástupem nových služeb přes satelity s nízkou oběžnou dráhou (LEO), jako je Starlink od SpaceX, však roste naděje na zásadní zlepšení připojení v zemi. Zde popisujeme úlohu satelitního internetu v Burundě, od klasického VSAT až po nejnovější vývoj.

Satelitní anténa Starlink (uživatelský terminál). V roce 2024 byla konstelace Starlink zpřístupněna v Burundě a nabízí vysokorychlostní internet přes satelity na nízké oběžné dráze. Taková satelitní řešení mají ambici připojit venkov a odlehlá místa, kde je výstavba optiky nebo 4G vysílačů obtížná. Pro masové rozšíření však stále není překonána bariéra ceny.

Klasický VSAT: V minulosti byl VSAT (very small aperture terminal) satelitní spojení jedním z mála způsobů, jak se v Burundě (zvláště před příchodem optických kabelů) připojit k internetu. VSAT poskytovatelé jako Viasat, GlobalTT a další nabízeli pokrytí přes geostacionární satelity. Tyto služby zpravidla vyžadují instalaci antény a modemu u uživatele, který komunikuje se satelitem ve výšce cca 36 000 km nad rovníkem. Přestože VSAT dokáže zajistit připojení téměř kdekoliv (i na hoře), nevýhodou je velmi vysoká latence (~600–800 ms) a velmi vysoké ceny za omezenou rychlost. V Burundě byly VSAT služby využívány hlavně bankami (pro ATM sítě), státními úřady napojenými na Bujumbuře a neziskovkami na venkovských pracovištích. Náklady se mohly vyšplhat do stovek i tisíců dolarů měsíčně za pár Mb/s. Proto se VSAT nikdy nerozšířil mezi domácnostmi a zůstal okrajovým nouzovým řešením. V 10. letech byly některé VSAT linky nahrazeny pozemním připojením díky rozšíření optické páteře, avšak v oblastech stále mimo síť je VSAT jedinou možností – několik firem stále nabízí C-band a Ku-band VSAT tarify pro Burundi, zaměřené na kritická odvětví (např. pro těžbu nebo humanitární mise) nt-vsat.com. Počet uživatelů je však minimální a vliv na celkovou internetovou penetraci v zemi zanedbatelný.

Vstup Starlinku: Velká novinka přišla v roce 2024: Starlink, satelitní internetová služba společnosti SpaceX, byla oficiálně spuštěna v Burundi. Po měsících spekulací SpaceX zpřístupnila službu a začala odesílat instalační sady do Burundi v září 2024 techafricanews.com techlabari.com. To následovalo po prezidentském dekretu v květnu 2024, kterým byl Starlinku udělen provozní souhlas v zemi spaceinafrica.com. Burundi se tak stalo 17. africkou zemí, kde má Starlink povolení k provozu techlabari.com. Starlink se výrazně liší od tradičního VSAT – využívá konstelaci tisíců satelitů na nízké oběžné dráze (LEO), které obíhají jen cca 550 km nad Zemí. To umožňuje mnohem nižší latenci (20–50 ms, podobně jako u pozemních sítí) a vysokou propustnost. Standardní Starlink sada v Burundi obsahuje anténu ve velikosti pizzy (uživatelský terminál), Wi-Fi router a vyžaduje volný výhled na oblohu. Po instalaci mohou uživatelé očekávat rychlosti stahování 50–200 Mbps, což je mnohonásobně více než může jakýkoliv lokální ISP nabídnout mimo podnikové optické připojení. Příchod Starlinku tak může znamenat zásadní průlom ve spojení: slibuje přinést širokopásmový internet do jakékoliv části Burundi okamžitě, bez čekání na optiku či věže.

Pokrývání a rozšíření služby: Na konci roku 2024 Starlink pokrývá celé území Burundi prostřednictvím svých satelitů – v podstatě každý v Burundi si může objednat sadu a připojit se, ať už je v centru Bujumbury nebo v odlehlé vesnici. Tato univerzálnost je bezprecedentní. První zprávy dokládaly, že Starlink funguje ve městech i na venkově techafricanews.com, a místní distributor elektroniky (Zebra Electronics) začal nabízet Starlink sady, což naznačuje komerční dostupnost. Míra adopce je však zatím omezena na ty, kteří si ji mohou dovolit. Náklady jsou hlavní překážkou: Starlink sada stála přibližně 600 USD za anténu, předplatné zhruba 50–100 USD měsíčně (přesná měsíční sazba v Burundi je v tomto rozmezí, podobná jako v jiných afrických státech). Ačkoliv je to levné v porovnání s VSAT (firemní VSAT mohl stát přes 1000 USD za 10 Mbps), pro běžného obyvatele Burundi je to stále extrémně drahé (nezapomeňme, že 50 USD je více než měsíční příjem většiny lidí). První uživateli v Burundi jsou tak podniky, nevládní organizace a zámožní jednotlivci. Například venkovské nemocnice či školy mohou využít Starlink tam, kde dosud nebylo nic. Technicky zdatní podnikatelé v Bujumbuře také testovali Starlink jako alternativu k pomalému DSL.

Jedním zajímavým využitím je sdílený či komunitní přístup: Protože Starlink dokáže pokrýt širokou oblast Wi-Fi signálem, nabízí se možnost, že někdo zřídí Starlink a bude konektivitu sdílet/prodávat sousedům (model místního Wi-Fi hotspotu). Některé lokální ISP či internetové kavárny by to mohly udělat – de facto používat Starlink jako páteřní připojení a přeprodávat konektivitu koncovým uživatelům za franky. To by mohlo postupně rozšířit dostupnost služeb i do dosud problematických oblastí. K masovému rozšíření mezi obyvatelstvo však bude potřeba buď výrazné zlevnění, nebo dotační programy.

Další satelitní služby (OneWeb atd.): Starlink není jediný hráč na trhu. OneWeb, další síť LEO satelitů (částečně vlastněná britskou vládou a Bharti Airtel), také zahrnula Burundi do svých plánů pokrytí Afriky. OneWeb spolupracuje s distribučními partnery – některé společnosti například nabízejí služby sítě OneWeb až do rychlosti 200 Mbps v Burundi globaltt.com. Na rozdíl od přímého modelu Starlinku pro koncové zákazníky cílí OneWeb spíše na podniky a telekomunikační páteřní propojení. Potenciálně může navázat partnerství s burundským mobilním operátorem například kvůli připojení odlehlých základnových stanic přes satelit nebo ve školství v rámci vzdělávacích projektů. Stále jsou k dispozici i starší GEO satelity: firmy jako Avanti (satelity Hylas) či Intelsat mohou nabídnout Ka-band broadband do Burundi, často zaměřený na vládní propojení. Přesto ale žádná z těchto firem nevyvolala tolik zájmu jako Starlink, který díky své značce a výkonu zaujal veřejnou představivost.

Dopad a výhled: Vláda přivítala satelitní operátory jako součást strategie pro propojení těch, kteří nejsou připojeni k síti. Úředníci dokonce vnímají Starlink jako doplněk svých 5G plánů – uznávají, že „satelitní konektivita Starlink je silnou možností pro propojení venkova, kde nejsou pozemní sítě“ developingtelecoms.com. Jinými slovy, místo snahy prodlužovat drahé optické kabely nebo stavět věže na každý vrchol kopce může Burundi využít „síť na obloze“ k přeskočení některých vývojových stádií. To může znamenat průlom například pro odloučené školy, kliniky či firmy, které byly úplně offline. Satelitní internet může zajistit i odolnost: při přerušení optických tras nebo výpadcích sítě lze zásadní služby zálohovat satelitním připojením, aby zůstaly online.

Přesto je důležité tlumit přehnaná očekávání. Satelity řeší problém pokrytí, ale nikoliv nutně problém dostupnosti pro běžné lidi. Pokud si většina občanů nemůže dovolit ani běžný 4G datový balíček, těžko si bude moci dovolit Starlink za 50 USD měsíčně. Probíhají diskuse o využití fondů univerzální služby či dárcovských grantů k dotování satelitního internetu pro komunitní centra nebo klíčové veřejné instituce (např. vybavit každé digitální centrum v obci Starlinkem a zajistit bezplatné Wi-Fi). Podobné kroky by mohly výrazně zvýšit dostupnost internetu pro venkovskou populaci, pokud se je podaří uskutečnit. Dalším faktorem je regulace – ARCT bude sledovat nasazení Starlinku a může rozhodnout o danění nebo jeho začlenění (například zajistit, že Starlink dodržuje místní zákony a případně má lokální brány či kontrolu dat, i když v současnosti Starlink v Burundi nevyužívá místní pozemní stanici, nýbrž stanice v jiných zemích).

Na závěr lze říci, že satelitní řešení znamená vzrušující novou kapitolu v příběhu propojení Burundi. Již nyní „postavilo Burundi na mapu“ jako jednu z prvních zemí v Africe, která využívá nejmodernější satelitní internet spaceinafrica.com. Do budoucna, jak se rozjede konkurence (na obzoru je další LEO projekt Amazonu – Project Kuiper) a jak snad doufejme klesnou ceny zařízení, může se na internet díky satelitům připojit i více obyvatel Burundi. Satelity nebudou nahrazovat pozemní sítě – spíše doplní nejtěžší mezery a nabídnou alternativní přístupové cesty. Konečný výsledek bude záviset na tom, zda se podaří také zlepšit dostupnost a rozšířit lokální distributory těchto signálů (například prostřednictvím vesnických Wi-Fi bodů nebo maloobchodních broadband služeb postavených na satelitním backhaulu).

Burundi vs. sousedé: Jak si stojí přístup k internetu

Abychom lépe pochopili situaci v Burundi, vyplatí se porovnat ji s jeho východními/středními africkými sousedy. Bohužel pro Burundi tato srovnání často ukazují, jak velký náskok musí dohnat. Zde je rychlý přehled klíčových metrik v Rwandě, Tanzanii a Demokratické republice Kongo (DRK) ve srovnání s Burundi:

• Rwanda: Často chválena jako regionální lídr v ICT, Rwanda měla na začátku roku 2024 internetovou penetraci okolo 34,4 % freedomhouse.org – téměř třikrát vyšší než v Burundi. Rwandská vláda masivně investovala do optické páteřní sítě a dokonce i do celonárodní velkoobchodní 4G sítě (ve spolupráci s Korea Telecom), aby pokryla celou zemi. Výsledkem je, že 4G pokrytí v Rwandě přesahuje 90 % populace a země již zahájila pilotní testy 5G v Kigali. Internet v Rwandě je nejen dostupnější, ale také v regionu poměrně levný. Průměrná měsíční cena za pevné připojení klesla v roce 2024 na 43 USD, což je jedna z nejnižších v Africe thecitizen.co.tz thecitizen.co.tz. Rwanda klade důraz na digitální gramotnost a e-government (digitální platby, online služby apod.), což znamená také vyšší poptávku po konektivitě. Ve zkratce, Rwanda je mnohem dál než Burundi, ačkoliv i ona čelí výzvám při pokrývání vzdálených venkovských oblastí.
• Tanzanie: Výrazně větší země s populací cca 65 milionů měla na začátku ledna 2024 asi 21,8 milionu uživatelů internetu (penetrace 31,9 %) ippmedia.com. Tanzanie těží z přístupu k podmořským kabelům (má několik přistávacích bodů na pobřeží) a konkurenčního telekomunikačního trhu (fungují zde Vodacom, Airtel, Tigo, Halotel atd.). Přestože je celková penetrace nižší než v Rwandě, stále je třikrát vyšší než v Burundi. Velká města jako Dar es Salaam a Arusha mají široce dostupné 4G a některá už i 5G piloty. Pokrytí 3G/4G na venkově je stále lepší než v Burundi, ačkoliv rozlehlost země znamená, že některé oblasti jsou stále mimo dosah. Co se týče ceny, Tanzanie byla dlouho jednou z nejlevnějších afrických zemí z pohledu datových tarifů (vláda zde tlačila ceny dolů); zpráva Cable z roku 2023 uvádí průměrnou cenu pevného broadbandu v Tanzanii 43,44 USD měsíčně thecitizen.co.tz thecitizen.co.tz, podobně jako v Rwandě. Díky přítomnosti výrobních závodů na zařízení a většímu trhu jsou i telefony o něco dostupnější. Oproti Burundi má tedy Tanzanie vyšší míru připojení a vyspělejší trh, byť i zde přetrvává výrazná digitální propast mezi městskými a venkovskými oblastmi.
• Demokratická republika Kongo (DRK): DRK, západní soused Burundi, je sama o sobě velmi slabě připojenou zemí vzhledem ke své velikosti. V roce 2023 byla penetrace mobilního internetu v DRK kolem 20 % (podle ITU šlo o 20,4 %) developingtelecoms.com. To je sice procentuálně málo, ale odpovídá to cca 29 milionům lidí online, protože DRK má přes 100 milionů obyvatel developingtelecoms.com. Výzvy v DRK (rozloha, konflikty, chudoba) připomínají ty v Burundi, ale ve větším měřítku. Přesto je v DRK více investováno do telekomunikací – působí zde například Vodacom, Orange i Airtel a ve velkých městech se situace zlepšuje. Průměrný balíček pevného internetu vyjde v DRK kolem 171 USD měsíčně (po nedávném zlevnění) thecitizen.co.tz, což je sice velmi vysoké, ale asi polovina toho, co je průměr v Burundi. I to vypovídá: v relativním srovnání je internet v DRK levnější než v Burundi. DRK navíc zaznamenala boom v mobilních platbách a základních digitálních službách u těch 20 % obyvatel, co jsou online – i to je inspirací pro Burundi, až jeho uživatelská základna poroste.

Shrnuto: Burundi za svými nejbližšími sousedy v přístupu k internetu zaostává. Rwanda a Tanzanie jsou mnohem dále v připojování populace (přes třetinu lidí online oproti sotva jedné osmině v Burundi) a i DRK – přes všechny své problémy – má vyšší podíl i absolutní počet připojených obyvatel. Burundi má navíc nejdražší internet v regionu: zpráva upozornila na průměrnou cenu pevného broadbandu v Burundi 304,57 USD měsíčně, což je nejvyšší východoafrická cena thecitizen.co.tz. Naproti tomu Rwanda, Tanzanie, Keňa, Uganda atd. mají průměr pod 50 USD thecitizen.co.tz thecitizen.co.tz. Tento výrazný rozdíl ukazuje na to, jak izolovaný a nerozvinutý je telekomunikační trh v Burundi.

Porovnání však nabízí také naději: naznačují, co by mohlo být možné, pokud by Burundi zavedlo reformy a investice podobné svým sousedům. Například přístup Rwandy – silná státní facilitace, partnerství veřejného a soukromého sektoru pro infrastrukturu a důraz na cenovou dostupnost – by mohl být vzorem. Pomoci by mohla i regionální integrace – Burundi je součástí Východoafrického společenství (EAC) a Smart Africa Alliance, v jejichž rámci se prosazují iniciativy jako přeshraniční stanovení cen za data a roaming, sdílené IXP a regionální páteřní propojení. Postupem času, jak se budou regionální projekty (například One Area Network pro telekomunikace) realizovat, by Burunďané mohli těžit z nižších nákladů a lepšího připojení – pokud země dokáže dohnat své konkurenty.

Klíčové statistiky v kostce

Pro rekapitulaci internetového prostředí v Burundi zde je přehled klíčových statistik:

• Penetrace internetu (2024): ~11–12 % populace datareportal.com ecofinagency.com (přibližně 1,5 milionu uživatelů v lednu 2024, 1,78 milionu v lednu 2025 datareportal.com). Přibližně 88 % Burunďanů je stále offline.
• Pokrytí mobilní sítí: ~97 % populace s pokrytím 2G; ~53 % s 3G; pouze ~32 % s pokrytím 4G LTE ecofinagency.com. Většina venkovských oblastí postrádá vysokorychlostní pokrytí.
• Počet mobilních uživatelů: ~7,8 milionu mobilních připojení (multi-SIM) napříč třemi operátory operatorwatch.com. Unikátní míra uživatelů ~37 % (mnoho lidí nevlastní telefon) documents1.worldbank.org.
• Hlavní operátoři & tržní podíl: Econet Leo (~47 % podíl v roce 2020) documents1.worldbank.org, Lumitel (~42 %), Onatel ( ~10 %), Smart (5 %, nyní již nefunguje). Lumitel má největší síťovou infrastrukturu, Econet zavedenou základnu; odchod Smart v roce 2022 ponechal na trhu tři operátory.
• Mezinárodní využití pásma: ~2,3 Gbps celkově využité pásmo k roku 2019 documents1.worldbank.org (dostupné je ale mnohem více). Pásmo na obyvatele je extrémně nízké (~591 bps/osobu) documents1.worldbank.org, což poukazuje na nedostatečné využití.
• Průměrné rychlosti internetu: ~5–6 Mbps medián rychlosti stahování na pevném připojení datareportal.com; rychlosti u mobilního připojení často <3 Mbps na sítích 3G (oficiální údaj není, ale rychlosti jsou velmi nízké). Vysoká latence na starých sítích, ovšem nová služba Starlink nabízí 50+ Mbps se <50 ms latencí.
• Cena internetu: 1GB mobilních dat stojí ~13,6 % měsíčního příjmu documents1.worldbank.org (jedna z nejvyšších cen na světě). Průměrný tarif pevného internetu stojí 300+ USD za měsíc (nejvyšší v EAC) thecitizen.co.tz. Pro srovnání, sousední státy platí ~$40–$50.
• Penetrace smartphonů: Přesná míra je nízká; pravděpodobně méně než 10 % populace má smartphone. Základní smartphone stojí ~2,2násobek průměrného měsíčního příjmu itweb.africa, což silně omezuje rozšíření.
• Univerzální služby: Probíhající projekt na rozšíření 4G do 178 venkovských komunit, cílený na ~786 tisíc lidí ecofinagency.com, formou dotace operátorům (časový rámec 2025–2026).
• Satelitní internet: Starlink dostupný od Q4 2024 techafricanews.com, licence udělena spaceinafrica.com. Přibližně 15 dalších afrických zemí má také Starlink spaceinafrica.com. Cena ~$600 za zařízení + ~$50–100/měs předplatné (zatím využívají hlavně neziskové organizace a podniky).
• Regionální penetrace: Rwanda ~34 % freedomhouse.org, Tanzanie ~32 % ippmedia.com, DR Kongo ~20 % developingtelecoms.com – všechny vyšší než burundských ~12 %. Cílem Burundi je nezaostat ještě více, jak se sousedé rozvíjejí.

Tyto údaje dohromady vykreslují obraz země, kde je digitální konektivita daleko od všeobecnosti, ale zároveň zde existuje značný prostor (a plány) pro růst.

Nedávné události a výhled do budoucna

Následujících několik let bude pro digitální směřování Burundi zásadních. Čeká nás několik pozitivních událostí na obzoru, které by mohly internetovou situaci země zásadně změnit:

• 5G a nové spektrum: Burundi ambiciózně směřuje k mobilní technologii 5G, přestože rozšiřování 4G stále probíhá. Vláda prostřednictvím ARCT plánovala autorizovat spektrum pro 5G do roku 2024 a případně spustit komerční 5G od července 2024 developingtelecoms.com. Tento harmonogram je možná optimistický, ale alespoň jeden operátor (pravděpodobně Lumitel) projevil zájem o 5G ve vybraných městských zónách. Příchod 5G by přinesl ultra rychlý bezdrátový internet do částí Bujumbury nebo Gitegy – užitečné pro firemní a státní použití a jako ukázka pro investory. Jeho širší dopad však bude omezený, dokud bude jen minimum populace vlastnit 4G chytré telefony. Praktickým dopadem regulačních kroků je, že více spektra pro 4G LTE (např. pásmo 700 MHz) se uvolňuje developingtelecoms.com, což zlepší pokrytí i kapacitu 4G v blízké době. To znamená, že stávající sítě mohou být rychlejší a dostupnější díky novým frekvencím, což bude přínosné pro běžné uživatele.
• Rozvoj venkovského připojení: Projekt Univerzálního fondu služeb, jehož cílem je pokrýt venkovské „bílá místa“ 4G (nebo minimálně 3G), postupuje kupředu. Do poloviny roku 2025 budou operátoři soutěžit ve veřejné zakázce a začne výstavba první fáze. V roce 2024 již pravděpodobně probíhá identifikace vysílačů a zapojení místních komunit. Pokud projekt v následujících 1–2 letech splní své cíle, stovky tisíc vesničanů získá vůbec poprvé mobilní širokopásmový signál ecofinagency.com. I když dostupnost zůstane problémem, samotné pokrytí je podmínkou jakéhokoli přístupu (lidé mohou využívat digitální služby, pokud budou k dispozici dotace či sdílené přístupové body). Důraz projektu na otevřený přístup a stožáry napájené obnovitelnou energií ecofinagency.com může být vzorem pro udržitelnou a efektivní expanzi. V podstatě jde o burundský pokus dohnat pokrytí 3G/4G, aby se země v základní infrastruktuře tak nevzdalovala sousedům.
• Mezinárodní podpora a investice: Tíživá situace Burundi přitáhla pozornost mezinárodních rozvojových agentur. Projekt Burundi Digital Foundations Světové banky (schválený kolem roku 2021) přinesl desítky milionů dolarů na reformy politik, digitální vzdělávání a rozšíření broadbandu documents1.worldbank.org documents1.worldbank.org. Realizují se i regionální integrační projekty (v rámci EAC), které by mohly Burundi více napojit na regionální datové trhy a optické sítě. Soukromí investoři byli dosud v Burundi opatrní, ale pokud zůstane politická situace stabilní, mohli bychom vidět firmy jako Viettel (mateřská společnost Lumitel) nebo regionální ISP, jak investují více. Například Viettel by mohl spustit mobilní platby nebo jiné služby pro lepší monetizaci uživatelské základny, což by mohlo podpořit rozmach smartphonů. Další možností jsou veřejné přístupové body: vznikající komunitní internetová centra či bezplatné Wi-Fi zóny (třeba se satelitní páteří) by mohly vznikat s podporou donorů, aby aspoň někteří získali přístup i bez vlastního tarifu.
• Starlink a růst satelitních služeb: Úspěšné spuštění Starlinku v roce 2024 je pravděpodobně jen začátkem role satelitních služeb. V roce 2025 může Starlink zavádět levnější tarify či „komunitní“ řešení (SpaceX testoval „komunitní Starlink“ i na jiných rozvíjejících se trzích). Také konkurence dalších LEO konstelací by mohla srazit cenu. OneWeb, jak již bylo zmíněno, by mohl ve spolupráci s mobilními operátory rozšiřovat pokrytí. Amazonův Project Kuiper začne vypouštět satelity a mohl by cílit na Afriku s konkurenčními cenami. Burundi může díky své malé a obtížně pokrytelné populaci z těchto globálních služeb těžit disproporčně – nepotřebuje investovat do pozemní infrastruktury kromě uživatelských terminálů. Vláda by mohla vyjednat speciální sazby pro školy nebo zdravotnická střediska. Pokud Starlink a spol. sníží cenu zařízení (třeba na 100 USD) a nabídnou flexibilní datové balíčky, střední třída či družstva si je budou moci dovolit. Sledujte proto satelit: v příštích letech dojde k rychlému vývoji a Burundi je díky svým pozemním omezením ideálním kandidátem pro satelitní broadband.
• Zlepšení cenové dostupnosti: Stále více se uznává, že je potřeba zásah i na straně poptávky. Mohli bychom vidět snahy o zrušení dovozních daní na smartphony (pro zlevnění zařízení), programy „smartphone pro každého“ na splátky nebo vynucení poklesu cen dat skrze konkurenční boj. Například pokud jeden operátor (třeba Lumitel) dramaticky sníží ceny dat s cílem získat podíl, ostatní budou následovat – cenová válka by pomohla spotřebitelům. Regionálně EAC diskutuje harmonizaci roamingu a možná i cen za data; pokud se Burundi připojí k těmto rámcům, ceny by mohly klesat. Aliance pro dostupný internet a další advokační skupiny budou tlačit na další politická opatření (sdílení spektra, sdílení infrastruktury, snížení sektorových daní) ve prospěch snižování cen připojení. I dílčí zlepšení – například pokles ceny dat ze 13 % na 5 % příjmu – umožní digitální využití další části populace.
• Lokální obsah a služby: S tím, jak bude v Burundi více lidí online, poroste i obsah a služby v místních jazycích (kirundi). Tento vývoj je známý i odjinud: po dosažení určitého kritického množství uživatelů začnou podnikatelé vytvářet aplikace, weby a YouTube kanály zaměřené na lokální potřeby (zprávy, zemědělství, e-commerce atd.). Vláda sama plánuje digitalizovat některé služby, což podpoří využívání internetu (například pokud se přihlášky na školní zkoušky nebo formuláře začnou podávat elektronicky, lidé budou mít důvod se připojovat). Dlouhodobě bohatší digitální prostředí zvýší hodnotu internetu pro běžné občany a roztočí pozitivní kruh adopce. Burundi je v tomto cyklu teprve na začátku, ale vyhlídky zahrnují vznik digitální ekonomiky (byť skromné) – což je potřebné pro ospravedlnění všech těchto infrastrukturních investic.

Výhled: Shrnutí: Přístup k internetu v Burundi se podle všeho bude v následujících letech zlepšovat z nynějšího katastrofálního stavu. Je pravděpodobné, že penetrace internetu bude každý rok mírně růst – možná dosáhne 20 % a více do konce 20. let, pokud současné projekty uspějí. Rozdíl mezi městem a venkovem se začne uzavírat s příchodem venkovské 4G a satelitním pokrytím vesnic. Zlepší se i kvalita služeb, s více využívaným spektrem a případně s 5G ve větších městech, což ulehčí přetíženým sítím. Satelitní širokopásmové připojení bude fungovat jako konkurence i doplněk, čímž pravděpodobně vyvine tlak na mobilní operátory, aby zlepšili svou nabídku.

Je však důležité poznamenat, že digitální boj Burundi ještě zdaleka nekončí. Země čelí velkým překážkám z hlediska ekonomických možností – bez širšího snižování chudoby zůstane přístup k internetu pro mnohé stále luxusem. Politická stabilita a dobré vládnutí budou také hrát roli; jakýkoli návrat k nepokojům by mohl zastavit pokrok v telekomunikacích (což se stalo v roce 2015, kdy politická krize vedla ke stagnaci ekonomiky a ovlivnila všechny sektory). Pokud k takovým komplikacím nedojde, trajektorie je pomalu pozitivní. Za několik let je naděje, že příběhy o školácích v odlehlých provinciích, kteří mají přístup k e-learningu přes satelit, nebo o farmářích získávajících informace o trhu přes chytré telefony, se stanou realitou. Burundi by se pak mohlo posunout od stavu prakticky temného na digitální mapě alespoň ke slabému záření, krok za krokem zmenšujícím propast oproti zbytku východní Afriky.

Závěr

Cesta Burundi k internetovému připojení byla plná překážek, ale pravda ukrytá za čísly je, že pokrok – jakkoli pomalý – probíhá. Od městských hotspotů s 4G přes kopce, kde vesničané brzy možná uvidí svůj první stožár, až po satelity křižující oblohu a vysílající širokopásmové připojení, jednotlivé části se spojují a pomáhají Burundi vymanit se z digitální izolace. Země zůstává jedním z nejobtížnějších prostředí pro přístup ke konektivitě na světě, s krutou realitou: většina lidí se nemůže připojit online, služby jsou drahé a pomalé a infrastruktura má velké mezery. Přesto iniciativy, jako je rozšiřování sítí na venkově, podpůrné vládní politiky i moderní řešení, jako je Starlink, přímo řeší tyto slabiny.

Uvnitř digitálního zápasu Burundi se skrývá příběh národa, který se za každou cenu snaží skočit do 21. století. Zaostává za svými sousedy, ale je odhodlán nenechat se úplně odříznout. Právě „satelitní řešení“ nabízí působivý příběh: že i na místech s minimální úrovní kabeláže a nízkou elektrifikací lze připojit notebook ve vesnici ke globálnímu internetu přes vesmír. Pokud se k tomu přidají lepší pozemní sítě a vyšší dostupnost, sen o digitálně posíleném Burundi vypadá reálněji. Nadcházející roky ukážou, nakolik se tyto snahy vyplatí. Prozatím nás Burundi učí o problémech konektivity na okraji – a jak inovace, investice a vytrvalost postupně posouvají zemi ze stavu offline k více propojené budoucnosti.

Zdroje: Informace v této zprávě pocházejí z různých aktuálních, důvěryhodných zdrojů, včetně dat Mezinárodní telekomunikační unie, zpráv Světové banky, tiskových zpráv burundského regulátora ARCT, zpravodajských agentur jako Ecofin a Developing Telecoms a specializovaných technologických médií. Klíčové statistiky jako 11,1% penetrace internetu ecofinagency.com, mezery v pokrytí ecofinagency.com, cenová srovnání thecitizen.co.tz a podrobnosti o spuštění Starlinku spaceinafrica.com byly v textu dokumentovány s odkazy pro další reference. Tento komplexní přehled by měl posloužit jako věcná základna pro pochopení výzvy internetového přístupu v Burundi v roce 2025 a dále.